|
Hlavní menu
Novinky
17.02.2011:
Zpráva o poměrech v NVÚ Minkovice !! Kopie důleitého samizdatu z roku 1984 Zde: ve formátu JPG Zde: ve formátu PDF 19.08.2007: POZOR - VSTUP ! V hlavním menu je nově VSTUP pro psaní příspěvků. Uivatelské jméno je anonym a heslo té anonym. Po napsání příspěvku je nutno redakci o této skutečnosti poslat e-mail uveřejněný vlevo dole KONTAKT.
10.06.2007: 14. rockový Zelený tulipán - sobota Zde foto: Album - 09.06.2007
09.06.2007: 14. rockový Zelený tulipán - pátek Zde foto: Album - 08.06.2007
12.01.2007: POZOR POZOR ! Neplatné e-mailové adresy v komentářích a osobní invektivy budu nemilosrdně mazat!
06.12.2006: OpenOffice.Org slaví ji esté narozeniny !!! Zapomeňte na Microsoft Office za víc jak 10.000 Kč!
Zde jsou: Dalí podrobnějí informace.
Kalendář
Nejčtenějí články
Neexistuji vhodna data! Přihláení
Kdo je On-Line?
NeznĂĄmĂ˝ ÄtenĂĄĹ
Informace o Free.cz
Ideologicko Politický Spam Spolek Portal
ISSN: CZ-23121949-0002 Kontaktní e-mail: bazmyslik@napismi.cz Copyright: Robin Karel Hájek, 1949-2007 |
ČEI NEJSOU STÁT, ALE NÁROD "díl 1 / 2"Vydáno dne 08. 06. 2008 (7807 přečtení)Jan Krondl, Brooklyn, NY, nekdejsi vydavatel (od kvetna 2002 pozastavenych) Ceskoslovenskych novin Od ádosti Boba Krčila, 1981 -- po nabídku Johna Rocarka, 1999 Toto jsou ty nejmarkantnější příklady občanských snah o modernizaci krajanské činnosti a otevření problému Budovy široké veřejnosti, které se objevily před předáním Budovy vládě: Brigádníci -- tou úplně nejpřirozenější formou občanské činnosti je to, e se lidé prostě seberou, bez ohledu na bohatství, funkce a společenské postavení, a vlastníma rukama vykonají nějaké společné dílo. Kdy archeologicky pátráme po snahách o vytvoření „moderní české občanské společnosti“ v Americe, ty nejstarší střepy této kultury, které nalezneme v oblasti New Yorku, jsou zmínky uprchlíků z roku 1948 o tom, jak je kontaktovali mladší uprchlíci z roku 1968 a nadšeně jim navrhovali: „pojďme tady udělat brigádu!“ (Zdůrazňuji: stavební přestupky byly v Budově nalezeny a v roce 1986, předtím o ádnou velkou opravu nešlo; Budova byla prostě jenom zanedbaná, nevyuitá, skoro prázdná a opuštěná.) 48-níci vám ale na to dodnes řeknou: „kdy oni ti mladí byli nakaení komunismem...“. To jediné slovo „brigáda“ prostě stačilo k tomu, aby se dvě silné exilové generace rozešly. Zde malá pikantní historka: kdy byl v Národní Budově 7. září 2000 Václav Havel, kdosi z jeho doprovodu, známá postava, její jméno bylo tehdy často v novinách, řekl onu neprominutelnou větu: „tady by to chtělo udělat brigádu“. Neodpustil jsem si to a poznamenal: „No tak vidíte, teď to zkuste říci 48-níkům a budete s nimi mít nadosmrti utrum!“. Doufám, e tuhle malou výměnu pan prezident, který tiše stál o 2 metry vedle, pokud nebyl zabrán v myšlenky, slyšel -- a e mu lépe osvětlila situaci v krajanské komunitě ne všechno přemlouvání, aby v případě těch nemoných krajanů zapomněl na občanskou společnost, o které jezdil přednášet právě do Ameriky -- a sklízel za to od Američanů ovace, a radši podpořil vládní převzetí Budovy, kterým ho častovali velvyslanci antovský, Vondra a Palouš...
Bohumil „Bob“ Krčil -- v prosinci 1981 podal známý exilový fotograf, uprchlík z roku 1969, Bohumil Krčil, spolu se svým přítelem Jaroslavem [Erno] Šedivým, Sdruení ádost o pronájem suterénu a poloviny třetího patra. Svoji ádost doplnili obecnou představou o vyuití celé -- tehdy ji skoro prázdné a opuštěné -- Budovy pro tzv. „Nezávislé československé kulturní středisko“. (Později Bob zaloil organizaci stejného jména.) Ze své (bohuel neúplné) kopie jejich návrhu vyjímám: Účelem je vytvořit ... plně a prospívajícím způsobem [prosperously] fungující multimediální kulturní středisko, sestávající z následujících částí:
-- „Lion Sound“ [lví zvuk] - audio-video nahrávací studio -- Videodivadlo (Černé divadlo, Čs. Osvobozené divadlo, Laterna Magica, Videoshow, také pouitelné pro taneční, baletní a operní představení) -- Čs. národní škola (prostor by slouil také jako přednáškový sál a o víkendech jako loutkové divadlo) -- Čs. informační středisko, cestovní kancelář, Čs. obchod (vedený panem J. Šeredou) -- Projekční sál pro „videobanku“ a počítačovou knihovnu [v roce 1981! - poznámka autora] -- Shromaďovací síň [Assembly Hall] pro Sdruení (slouící zároveň jako knihovna) [význam tohoto bodu vynikne a dojdeme k právním věcem, proto zdůrazněn - autor] -- Kavárna ve staropraském stylu, spojená s čítárnou -- Galerie -- Koncertní sál [tzv. Ballroom, který zabírá poslední dvě patra Budovy -- autor].
Co se s tímto velkolepým návrhem stalo? Stručně řečeno: nic. Bob Krčil nedostal ani onen pronájem suterénu a poloviny třetího patra, o který vlastně jenom ádal. Navíc, poté, co byly odhaleny ony přestupky proti stavebním předpisům, v roce 1986 Sdruení zpřísnilo podmínky pro vstup nových organizací: musí prokázat, e existují 5 let, být právně ustaveny ve státě New York a sloit $20,000 jako vstupní poplatek (předtím to byly, myslím, po léta $2,000...). Bob a jeho přátelé to samozřejmě chápali jako hradbu postavenou Sdruením proti mladším exulantům -- viz ony řeči o „nákaze komunismem“ -- a nejsem si jistý, e jejich dojem byl nesprávný. Nadace Národní Budovy -- sám Jan Pokorný, velmi zkušený a úspěšný newyorský architekt, uprchlík z roku 1940, který se stal předsedou Sdruení v roce 1987 -- tj. brzy po objevu stavebních přestupků -- v červenci 1989 podpořil a svým podpisem autorizoval návrh na vytvoření veřejné občanské nadace, která by si Budovu od Sdruení pronajala a sama ji udrovala a provozovala! Z textu návrhu vyplývá, e sám sice nebyl autorem myšlenky -- tím byl podle něj tzv. domovní výbor pod vedením Vladimíra Korce -- ale Jan Pokorný se myšlenky Nadace vřele zastal. Z textu jeho návrhu vyjímám:
MISE/ZÁMĚR - Zrestaurovat, udrovat a spravovat Českou národní budovu. Jest míti za to, e separátní Nadace se lépe hodí k dosaení takového cíle, ne organizace sestávající z 16 společností.
FINANCOVÁNÍ - Shromádit počáteční skupinu [100] Zakladatelů, kteří by se zavázali k příspěvku $1,000 odepsatelnému z daní (splatnému jednorázově nebo po $100 ročně)... - Očekávaný příjem z pronájmu budovy (minus jedno patro pro činnost Sdruení a úřady Nadace) je zpočátku $700,000 ročně... [V roce 1986 odhadl Jan Pokorný cenu opravy Budovy na pouhé $3 - $4.1 milionu a ze zápisu ze schůze z března t.r. vyplývá, e s tzv. „rehabilitací“ Budovy chtěl začít ji v srpnu 1986! - poznámka autora] - Další kampaně za rozšíření členství Nadace a jiná činnost k shromádění fondů [fund-raising] budou naplánovány, aby uspíšily splátku hypotéky a financovaly jiné dobročinné aktivity vztahující se k českému, slovenskému a rusínskému etnickému ivlu.
ORGANIZACE [...] - Jest věřeno, e v nějaké fázi bude nutné najmout profesionálního manaera, aby spravoval kadodenní záleitosti a úřad Nadace. *** Paradoxně, díky komunistům, se v exilové komunitě v oblasti New Yorku, v úplné izolaci od rodné země, bezděčně vytvářela občanská společnost -- a to před revolucí doma a předtím ne Václav Havel tento pojem zavedl v češtině Všimněme si v tomto bodě několika věcí: 1.) S myšlenkou, e je spolky třeba nějak taktně obejít a otevřít problém Budovy veřejnosti, přicházel kdekdo, mladí i staří (Bobu Krčilovi bylo v době jeho návrhu 29; panu Pokornému bylo 75) -- a to dávno před revolucí doma, je to prostě stará občanská myšlenka, odpovídající přirozenému vývoji společnosti; 2.) Jak Bob Krčil, tak Jan Pokorný pamatovali na prostor k shromaďování členských organizací Sdruení („spolků“), i kdy zřejmě přímou podporu svého úsilí od nich nečekali -- myšlenka na „prostor pro spolky“ je tedy opět místní, americká, občanská myšlenka, vstupu české porevoluční vlády do krajanské problematiky na ni nebylo vůbec potřeba; 3.) Bob se zabýval moderní náplní a vyuitím Budovy, ne projektem nějaké velké přestavby Budovy. A obráceně -- po objevu stavebních přestupků v roce 1986, se zase předseda Sdruení, Jan Pokorný, intenzívně zabýval projektem „rehabilitace“ Budovy a jeho financováním; ale vlastní náplní a vyuitím Budovy se zabýval pouze velmi okrajově a mlhavě.
O hodnotě počítačové „seznamky“ Nezasvěcenému čtenáři se tak lehce můe vetřít dojem, e vlastně - teoreticky - Bob Krčil a Jan Pokorný mohli utvořit ideální tandem k opravě a vyuití Národní Budovy v New Yorku - a to dávno před revolucí doma. Jene myšlenky a schopnosti lidí a to, k jaké společenské „partě“ patří, jsou dvě různé věci, a tak se můe lehce stát, e dva lidé, které by nějaký počítač dal rychle dohromady jako ideální partnery ke spolupráci, se v ivotě nedohodnou, ba mohou patřit a k nepřátelským táborům. Bob a jeho přátelé byli právem znechucení a otrávení tím, jak byli ji od roku 1981 -- kdy ještě ádná velká oprava Budovy nebyla potřeba -- metodicky odstrkováni stranou, včetně onoho ztíení vstupu novým členům v roce 1986. Janu Pokornému, jak jsem zjistil, nikdy úplně neporozuměli ani jeho přátelé z kruhů uprchlíků z roku 48 -- jenom k němu dodnes vzhlíí jako ke „staršímu bratrovi“, který se jich ujal, kdy přišli do Ameriky, díky své [opravdu chválené] práci v tzv. Americkém fondu pro čs. uprchlíky, před rokem 1989 velmi významné organizaci, moná známé i čtenářům doma z knihy Vojtěcha Jeřábka o Dr. Jánu Papánkovi, čs. velvyslanci k OSN v únoru 1948. Jeho vztah k Budově je jasný u z uvedeného příkladu: pan Pokorný ji jasně vnímal jenom jako památkový objekt, který potřebuje opravu, jako architekt a stavař, na jejím vnitřním vyuití mu vůbec nezáleelo. To později doloím dalšími příklady, včetně a neuvěřitelného výroku od svědka nejpovolanějšího. Jeho havý odborný zájem Budovu vnitřně „rehabilitovat“ -- a navenek jí dát pěknou novou fasádu -- by ovšem teoreticky nemusel být vůbec na závadu, ba jej činil velmi flexibilním. Záleelo tedy hlavně na tom, jakým směrem se jako hluboce váený a respektovaný předseda Sdruení v dané společenské situaci obrátí, a o tom je vlastně celá historie předání Budovy české vládě.
ODPOČÍVADLO č. 1 Navrhuji v tomto bodě zcela váně čtenáři, který vydrel číst a sem, aby si udělal kafe a vůbec si dal oddech, dříve ne budeme pokračovat dál. U teď ví o celé věci mnohem víc ne naprostá většina krajanů, domácích politiků, nato běných občanů. Bude asi dobře to trochu nechat uleet, strávit -- a pak, znova s jasnou hlavou, vyrazit do dalšího čtení. /po přestávce.../ Čtenář, který u plně pochopil, e občanské snahy krajanů o moderní vyuití Budovy začaly dávno před revolucí, nebude nijak překvapený tím, e revoluce sama osudy Budovy zpočátku nijak neovlivnila, jenom tyto snahy zintenzivnila. Zde jsou dva hlavní příklady: Přátelé čs. střediska -- v roce 1991 Jan Pokorný spolu se svými přáteli z výboru Sdruení a dalšími lidmi oivil myšlenku Nadace Národní Budovy z roku 1989. Vydali oznámení veřejnosti o tom, e se chystají právně ustavit nadaci s názvem Přátelé československého střediska. Jejich oznámení [psané v angličtině] začínalo takto: „Skupina československých Američanů a řada našich amerických přátel je přesvědčena, e je potřeba zřídit Československé kulturní, společenské a dobročinné středisko v New Yorku“. V oznámení byli ji mezi prvními sponzory uvedeni např. Rudolf Firkušný, Rafael Kubelík a Jarmila Novotná. Přátelé si plánovali Budovu pronajmout od Sdruení, opravit ji a vyuít, jak psali, jednu část „komerčně, aby byl vznikl příjem na údrbu a provoz“, jinou na „kulturní, etnické a jiné navrené účely“. (Oznámení bylo pouze obecné, ale vypadalo to z něj, e u tradičně byla technická část plánu, tj. oprava Budovy, prakticky ke startu připravená -- zde opět peče pana Pokorného -- ale obsahová část, tj. co vlastně v Budově bude, byla zatím pouze na úrovni obecné představy.). Přátelé oslovili prostřednictvím novin krajany a hledali aktivně další členy a zapojení veřejnosti.
Stalo se to, co se asi nejspíš dalo čekat: na přátele Boba Krčila, kteří u byli v té době celých 10 let od Budovy se svými nápady a energií odstrčeni, působil plán Přátel neprůhledně a podezřele. Vydali proto v září 1991 prohlášení s logickým názvem NÁRODNÍ BUDOVA VEŘEJNOSTI. V něm vyjadřovali svoje obavy, které cituji (jenom přesný název vlastnické organizace nahrazuji kvůli kontinuitě stále slovem „Sdruení“): - Proč Sdruení, jako majitel a správce budovy, není samo iniciátorem a sponzorem této akce? Vdy ve výboru Přátel jsou stejní lidé jako ve výboru Sdruení! - Proč by Sdruení mělo Přátelům budovu pronajímat? Pronájmem budovy se Sdruení připraví o monost přímo zasahovat do řízení a náplně budovy a v souvislosti s tím se vytratí i samotný smysl existence Sdruení (viz stanovy). - Přátelé předem vylučují představu, e by celá budova mohla být určena krajanské veřejnosti. Vycházejí z přesvědčení, e většinu budovy bude nutné pronajmout. Analyzovali skutečně všechny monosti? - Veřejnost na obnovu budovy u začala přispívat, ani jí byly předloeny k diskusi plány na přípravu a průběh rekonstrukce. Pokud nebude s plány souhlasit, jsou Přátelé připraveni finanční poukázky sponzorům vrátit? K tomuto prohlášení navíc přidali anketu pro čtenáře krajanských novin, ve které zjišovali jejich názor na obsahovou náplň opravené Budovy. *** Dalo by se říci, e se tak vlastně v krajanské komunitě vyhranily dva směry, které by se daly nazvat elitní a demokratický, neboli lidový směr. Přístup těch prvních byl jaksi formálnější a profesionálnější, ale také trošku suchý; přístup těch druhých byl mladistvě spontánní, ivelný a nadšený -- i kdy Bobův návrh z roku 1981 (viz strana 5) slouí dodnes jako klasický příklad seriózního přístupu k obsahové náplni Budovy -- ale ti zase nebyli příliš organizovaní. Není divu, věkový průměr Přátel bych v té době odhadl na 65; věkový průměr Bobovy skupiny mohl být kolem 40. Mimochodem -- mezi signatáři prohlášení „Národní budova veřejnosti“ byl i Petr Sís. Jakoto nováček v krajanské problematice a zbrusu nový vydavatel a redaktor krajanských novin (v lednu toho roku jsem převzal 14-deník Noviny a přejmenoval jej na Československé noviny) jsem z toho sporu měl těkou hlavu. Snail jsem se být spravedlivý k oběma stranám, co, jak kadý ví, je nejlepší recept na to, jak si znepřátelit všechny... Myšlenka nadace mi dávala kompletní smysl, protoe to je myšlenka na úrovni doby, pro Budovu u mnohem vhodnější ne ona relikvie 19. století zvaná „střešní sdruení spolků“ -- na druhou stranu jsem chápal Bobovy obavy a generačně měl blí k jeho lidem. Nakonec jsem to vyřešil tak, e jsem pomohl v Novinách svolat lidi „zvenku“ na řadovou schůzi Sdruení -- co byl jeden z mála momentů, kdy veřejnost mohla aspoň pasivně kontrolovat osudy Budovy (do průběhu schůze jsme mluvit nesměli, byli jsme jenom „publikum“) -- ale sám jsem do Přátel vstoupil. Asi po půl roce, kdy se věc nijak nevyvíjela a zjistil jsem, e z mladších lidí jsem tam jedině já a Zuzana Halsey, velmi energická a šikovná dívka, která by pravděpodobně dokázala uvést celou Budovu do provozu sama, kdyby ji, jak navrhovala, najali Přátelé jako placenou sekretářku, jsem zase vystoupil. Dovětek k příběhu Boba Krčila: Bob zemřel v roce 1992 ve věku 40 let na rakovinu. Nedávno, ve dnech 20. 6. - 16. 9. 2007, uspořádala Galerie hl. města Prahy velkou výstavu z jeho díla v Ungeltu. Z posledního videozáznamu na ní hovořil Bob sám a z nedávných záznamů o něm hovořili jeho přátelé -- mj. právě o tom, jak bojoval se „Staročechy“ v Národní Budově. Jeho přátelé nyní usilují o to, aby výstava proběhla v Americe, moná právě v té budově, za její moderní kulturní vyuití Bob tolik bojoval plných 20 let předtím, ne si česká vláda plácla právě s tou organizací, která stála celá léta jemu a dalším „Mladočechům“ v cestě... Celý článek | Autor: Jan Krondl | Počet komentářů: 346 | Přidat komentář | | Zdroj: PUP BIS ČTK |
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce pouité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami přísluných vlastníků.
Kdo bude bez naeho souhlasu a bez změn ířit zde uveřejněné materiály,
stává se naím nejlepím přítelem!
Š 1949 ÷ 2007, POPPER Univerzál Projekt. Vechna práva vyjraena,