Motto: Libertas ex veritas = svoboda z pravdy = Freedom from truth
|
Hlavní menu
Novinky
17.02.2011:
Zpráva o poměrech v NVÚ Minkovice !! Kopie důleitého samizdatu z roku 1984 Zde: ve formátu JPG Zde: ve formátu PDF 19.08.2007: POZOR - VSTUP ! V hlavním menu je nově VSTUP pro psaní příspěvků. Uivatelské jméno je anonym a heslo té anonym. Po napsání příspěvku je nutno redakci o této skutečnosti poslat e-mail uveřejněný vlevo dole KONTAKT.
10.06.2007: 14. rockový Zelený tulipán - sobota Zde foto: Album - 09.06.2007
09.06.2007: 14. rockový Zelený tulipán - pátek Zde foto: Album - 08.06.2007
12.01.2007: POZOR POZOR ! Neplatné e-mailové adresy v komentářích a osobní invektivy budu nemilosrdně mazat!
06.12.2006: OpenOffice.Org slaví ji esté narozeniny !!! Zapomeňte na Microsoft Office za víc jak 10.000 Kč!
Zde jsou: Dalí podrobnějí informace.
Kalendář
Nejčtenějí články
Neexistuji vhodna data! Přihláení
Kdo je On-Line?
NeznĂĄmĂ˝ ÄtenĂĄĹ
Informace o Free.cz
Ideologicko Politický Spam Spolek Portal
ISSN: CZ-23121949-0002 Kontaktní e-mail: bazmyslik@napismi.cz Copyright: Robin Karel Hájek, 1949-2007 |
Syntéza analýz 17/11/1989 - část 1.Vydáno dne 12. 08. 2007 (17966 přečtení)
Syntéza analýz 17/11/1989 a následků aneb Od Benee přes Václavy a po
Paroubka k Pinthartovi na Hradě.
Motto: Libertas ex veritas = svoboda z pravdy = Freedom from truth Syntéza analýz 17/11/1989 - část 1.Rada čtenářům: Přespříli zaneprázdněné čtenářky a čtenáři mohou začít čtením Malého naučného kalendáře a potom skočit ke konečné Syntéze analýz. Mnoho datumů najdete v textu, kdy zadáte k vyhledání znak / , i kdy ne vechny. Datumy v převzatých příspěvcích zůstávají ve verzi s tečkami a proto se těko vyhledávají. Některé z průběných referencí v textu lze najít pomocí [nebo]. Odkazy ke zdrojům jsou na konci textu. Syntéza analýz 17/11/1989 a následků aneb Od Benee přes Václavy a po ParoubkaRoss Hedvíček 11/05/863 Řečtí věrozvěstové Cyril
(Konstantin) a Metoděj přili do říe Velkomoravské na ádost kníete
Rostislava u císaře Michala III. Cyril a Metoděj zavedli nové
staroslověnské písmo hlaholici. Roku 870 Rostislavův synovec Svatopluk
strýce zajal, nechal mu vypíchnout oči, svině jedna, vydal ho
nepřátelům a vládl z Velehradu.
28/09/929 Za pomoci zrádného kněze byl Václav v Boleslavi zapíchnut bratrem Boleslavem, který právem odsuzoval václavský roční tribut 300 volů do Němec. Po 14 letech odboje musel i sám Boleslav platit Otovi I. Bohuel vývoz pouhých 300 volů ročně nestačil k tomu, aby v ČS(S)R do dneka ubylo mezinárodně nadprůměrné mnoství volů. Dejte vinu Němcům, e víc českých volů nechtěli a nechtějí! 26/08/1346 Jan Lucemburský padl v Normandii u Crécy aux Pontieu (Kresčak) v boji s technologicky vyspělejími Angličany, kteří měli hypermoderní a přesto levné APC's (= armed personnel carriers), tj. dřevem obrněné transportéry obsazené velkým mnostvím levných lučitníků z lidu důkladně vycvičených v rychlopalbě s vysoce průraznými a dalekonosnými velkoluky typu longbow. Není náhodou, e dnení hypermoderní helikoptéra Apache se nazývá Longbow a e by byla vhodná i pro česko-slovenské lidové armády za předpokladu, e by Longbow byl levnějí nebo Kč pevnějí. Poslední slova Jana Lucemburského Toho bohdá nebude, aby král český z boje utíkal!" zní českým uím hezky, protoe jsou česky. koda jen, e Jean de Luxembourg česky vůbec neuměl, protoe Čech nebyl, přestoe Čechům vládnul, i kdy jen z povzdálí, protoe pořád někde bojoval mimo kotlinu, protoe nebyl predposraný, ani nevejkoval, jak chytřejí čtenáři ji jistě pochopili. 30/07/1419 Husité svrhli nenáviděné konely i se sudím z oken radnice Nového Města praského". První defenestrace byla oprávněná a přiměřená reakce, i nyní hodná následování. Nemáte chu si ji zopakovat? Defenestrace byly u dvě, tak proč ne do třetice veho dobrého? Naprosto nepřiměřeně se choval Jan ika, který se z lapky vypracoval na fanatického "boího bojovníka" a posmrtně na národního takyhrdinu zřejmě proto, e nezákonně vypaloval hrady a klátery, občas i s osazenstvem, ale to u (ty neupálené) Čechy po jeho smrti nebolelo, i kdy zákonné upálení jediného mistra-bludaře Jana Husa z Husince je bolelo a bolí dodnes. Čechy nikdy zákony nezajímaly, ani dnes ne. Historicky správná a právně závazná Popravčí kniha pánův z Romberka [vydal Fr. Mare, Praha, 1878] přesvědčivě dokazuje, e ika začal jako prachsprostý lapka (= lupič = českozloděj) který přepadal kdekoho a kradl, co se dalo, u 9 let před nepředvídatelnou smrti bludaře Jana Husa (+ 06/07/1415). Není mi znám jiný evropský národ, který by byl hrdý na zločince typu Jana iky, který s oblibou vypaloval budovy i s lidmi vevnitř. e byla jiná doba? Ano, ale to není důvodem si z notorického háře-teroristy a masového vraha dělat národního hrdinu. Proč si neuděláte hrdiny z esesáků kteří srovnali se zemí Lidice, Leáky a Oradour a ve východní Evropě naháněli obyvatele vesniček do stodol a zapalovali je? To byla také jiná doba ne dnes, ne? Byla válka, za iky válka nebyla. Aha, já u chápu vae zvrácené "mylení"! Esesáci nebyli Čei! Ale exKSČisté byli Čei, tak ti mohou být ve StranoVládě dodnes a je jich plný parlament. A vám nevadí, e komunisté, větinou dnes exkomunisté, pokud nezemřeli, vyvradili 80 a 100 miliónů lidských bytostí (větinou vlastních občanů), zatímco nacisté "pouhých" 25 milionů (větinou cizích občanů)? Zeměkoule měří na rovníku 40 miliónů metrů, take 80/40 jsou 2 mrtvoly z komunistického teroru na 1 metr rovníku! Motá-li se vám v hlavě, e "nai soudruzi ale přece nikoho osobně nezavradili", pak si uvědomte, e Eichmann a Hitler také osobně nikomu nezkřivili vlas. Hitler maloval pěkné obrázky Vídně a Heydrich dokonce hrál pěkně na housle, jako ti vai exkomunističtí národní umělci-zločinci v době Praského jara. Nevadí vám teď, alespoň trochu, e Velký Vaek v interview Lidovým novinám [LN 07/12/1990] řekl: "Nedovedu si představit dnení politický ivot bez lidí, kteří proli komunistickou stranou". Proč ne "nacistickou stranou"? Tak teď máte, co jste chtěli, do rachoty zvesela, a těm kteří na nás dřeli, nikdo hanbu nedělá! Vy u neznáte tuhle (ex)komunistickou odrhovačku? Za jejího zvuku ly celé skupiny "třídních nepřátel socialismu" do rudých koncentráků a bodrý a pracovitý lid (zlaté české ručičky ve zdrátují a zpevní pomoci gumičky) posílal tisíce petic "ádáme nejtěí tresty" a dělal, e nic nevidí. "Nejsme Sokolové / skauti / kněí / jeptiky / soukromníci / západní vojáci, etc., to se nás netýká." Kdy si pak rudé gestapo přilo pro některé z nich spadající do dalích kategorii obětí dneních exKSČistů, tak se straně divili, e se o jejich osud nikdo nezajímal (kromě nejbliích příbuzných), naopak, kadý jakýkoliv vztah a známost s nimi zapíral. Nezapomínejme té na zvrácený český národní charakter, který dovolil, aby ti, kteří za druhé světové války bojovali zejména na západních bojitích, pak byli po válce zavíráni, pronásledováni a v nejlepím případě přehlíeni. Ti patřili mezi ty zuboené masy v ČeskoZlodějsku, i kdy dostali nějakou tu korunu za kadý měsíc odseděný v kriminálech exKSČistů à la Vaculík, Kundera, Klíma, Hrabal; ti byli vichni v KSČ, to byly JEJICH kriminály. Pouze za některé úředně popravené vyplácela polistopadová VakůVláda pozůstalým odkodné v ceně jedné ojeté kodovky, či odřeného a udřeného trabanta. Ti, co byli zastřeleni na údajném "útěku" nemají dodnes cenu ani haléř, pokud vím. Či snad ano? No povídejte, rád se přiučím. Učit se, učit se, učit se. 25/04/1439 Rabín Avigdor Karo pohřben na praském idovském hřbitově. Roku 1389 o velikonocích přeil a později popsal pogrom zorganizovaný českozlodějskými křesany takto: "Vpadli k nám se zbraní smrtící a se sekerami jako dřevorubci! ... Rozdělili pak mezi sebou nae aty, jeden kadý kolik mohl uloupiti, a nemetali o ně los, nýbr v celku po hromadách pobrali nejen aty, nýbr i vecky poklady a nářadí jejich s nimi." To zní jako popis vyhnání 3 milionů sudetských Němců po válce z Beneova ČeskoZlodějska, či jako řádění komunistů v padesátých letech, například při "odkulačováni" vesnic před vstupem do JZD. "...Vecko je nae, co na světě zanechali, a nic jsme se neprovinili, poté říkali...". To je přesný popis polistopadové havloidní + klausoidní piratizace a antirestitučních diskriminačních zákonů v ČeskoZlodějsku uplatňovaných nejen na uprchlících, exulantech, emigrantech a ale i na občanech, kteří nikdy neopustili rodnou mísu či hroudu. Nevěříte-li, pak vězte, e mj. majetky (i rodinné) registrované jako "s. r. o." nebyly restituovány. "Vecko je nae, co na světě zanechali, a nic jsme se neprovinili" přesně vystihuje chování i současného českozlodějského reimu i vůči těm málo idům kteří přeili Osvětim, Bergen-Belsen a Treblinku a vůči jejich potomkům. Zrůdný havloklausoidní reim jim říká: my vám nic vracet nemusíme, my jsme vám nic nezabavili, my jsme to zabavili Němcům a nás nezajímá, e Němci to zabavili vám. Hnusná to logika českozlodějských hyen! Havlovi, který je za českozlodějský hyenismus navýsost spoluodpovědný, ovem jeho komunistický parlament vechny rodinné majetky vrátil. Hnusný to ivot ve li a havloklausoidním hyenistickém českozlodějství! 08/11/1621 Bitva na Bílé hoře, z ní Čei utekli, a českou čest zachraňovali sudettí Němci ze severní Moravy pod vedením hraběte lika. Za pár zlatek český kat Jan Mydlář veřejně mučil a popravil 27 českých panů (včetně lika) na Staroměstském náměstí. Inu, dalí české netěstí. Akorát e z těch 27 údajně českých pánů bylo 5 Němců (včetně Jáchyma Ondřeje lika, který sice byl územně Čech, ale česky neuměl). Národnostní napětí bylo něčím neznámým, oba jazyky se uívaly rovnoprávně. Mnozí přistěhovali Němci se učili česky, některé německé rodiny se dokonce počeovaly. Naopak, někteří četí lechtici začali doma uívat německý jazyk (rytíř Kapar Kaplíř e Sulevic). Na přelomu 16. a 17. století se nedá rozhodnout, kdo z českých obyvatel je Čech a kdo Němec. (Tomá Voříek, 2005). Jan Amos Komenský emigroval (i kdy nikdo emigrovat nemusel, jak říkal soudruh Jiří Dienstbier). Celoevropská 30letá válka odstartována v Praze. 28/10/1918 Vznik ČSR po 300 letech rakouského civilizačního úsilí. Spolutvůrci ČSR jsou emigranti Tomá Garrigue Masaryk (Moravan, podle jazyka rodičů napůl Němec napůl Slovák), Milan Rastislav tefánik (Slovák, naturalizovaný Francouz) a Wilson (americký prezident). Oveme, "nikdo emigrovat nemusel", jak později tvrdil soudruh Jiří Diensbier, bývalý člen "organizace zločinné a zavreníhodné", jak říká zákon č. 198/1993 Sb. Tak jako profesor "Masaryk, kdo inicioval zápas proti padělaným Rukopisům královodvorskému a zelenohorskému, v nich obrozenecké generace spatřovaly nejcennějí památky staré české kultury" [viz Panovníci českých zemí, 1992], tak i já a moji (mimo)kotlinoví spolupracovníci touto syntézou analýz zahajujeme svůj zápas proti padělaným dějinám ČSR, ČSSR, ČSFR, ČR a SR. Ptáte se, proč se "hodonínský rodák a před první světovou válkou kontroverzní postava vědeckého i politického ivota" jmenoval Tomá Garrigue Masaryk? Protoe se v Lipsku seznámil s Američankou Charlottou Garrigue, a kdy se s ní oenil, tak její příjmení po americkém zvyku učinil součástí svého jména. 29/09/1938 Mnichovská dohoda o připojení okresů s nadpoloviční větinou německého obyvatelstva k Třetí říi. 14/03/1939 Vyhláení "samostatného" slovenského státu. 16/03/1939 Vyhláení chráněného území Čechy a Morava (protektorátu). 01/12/1943 Návtěva Edvarda Benee v Moskvě, během ní podepsal se Stalinem československo-sovětskou smlouvu o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci. Při této příleitosti přislíbil Stalinovi vzdání se Podkarpatské Rusi s 800 tisíci obyvateli a 13 000 km2 plochy (dnení Česko 79 000 km2, Slovensko 49 000 km2), tedy pořádného kusu státu, navíc ekologicky neposkvrněného. 04/02/1945 Jaltská konference o poválečném uspořádání Evropy. 17 - 31/03/1945 druhá návtěva samozvaného prezidenta Benee v Moskvě, kde potvrdil, e ČSR hodlá mít se SSSR co nejdelí společnou hranici, opět se ústně vzdává Podkarpatské Rusi, přijímá komunistický diktát, který se později stal známý jako Koický vládní program. 05 - 08/05/1945 Antistalinista gen. Andrej Vlasov osvobozuje část Prahy a Karel Kutlvar velí Praskému povstání. Za diplomatické pomoci čs. velvyslance v SSSR Zdeňka Fierlingera, člen Národní (z)rady s. Josef Smrkovský (později Dubčekova pravá ruka) zajiuje vliv SSSR v ČSR tím, e odmítá dalí pomoc jak vlasovců, tak i americké 3. armády gen. George Pattona, její 16. divize právě osvobodila západní Čechy včetně Plzně. Vlasov byl popraven v SSSR, Kutlvar uvězněn v ČSR, Patton zbaven velení. 18/08/1945 Churchill poprvé veřejně hovoří o elezné oponě prostírající se od Baltu a po Jadran (o tématu více Vít Smetana ve www.cs-magazin 03/2004) 25/02/1948 Bene předává moc komunistům poté, co Lidové milice (LM) spoluvedl rudý zločinec-národní hrdina" a chartista MUDr. Frantiek Kriegel. V článku Vítězný Únor stále nesmrdí píe Jan Kovanic (viz např. Neviditelný pes 27/02/2001): Začíná otevřený ozbrojený puč. A 19. února vzniká táb LM. Velitelem se stává Josef Pavel (náměstek ministra vnitra v 50. letech, ministr vnitra s lidskou tváří v roce 1968), jeho zástupcem Josef Smrkovský (dalí miláček lidu v roce 1968), politrukem Frantiek Kriegel (TEN Kriegel, ,hrdina´, který jako jediný nepodepsal v srpnu 1968 moskevské protokoly)." Být Kriegelovi vděční za 20 let opoděně "hrdinství" potom, co on přímo spoluzavinil 42 let komunismu v ČS(S)R, je jako být vděční Rudolfu Hessovi za to, e za války sám uletěl z Třetí říe a seskočil padákem nad Skotskem. Ve Velké Británii se s hitlerčíkem takyhrdinou nebavili a po válce v Norimberku odsoudili a zaili doivotně do věznice Spandau. Tato Syntéza analýz vám mj. odhalí, proč se po Velkém listopadu s takyhrdinnými (ex)komunistickými zločinci soudní procesy nekonaly. Naopak, spousta nekritických Čechoslováků si vytvořilo kult osobnosti kolem zločinců s (ne)lidskou tváří typu Kriegel. Havel mu napsal dojemně kladný posmrtný kádrový posudek. Po Pavlově + Smrkovského + Kriegelově Velkém únoru u netrvalo dlouho a zrádný socdemák Zdeněk Fierlinger plus bolevická stvůra a národní takyhrdina Dr. Jiří Hájek (člen ÚV KSČ a za Dubčeka ministr) prosadili zákon č. 231/1948 Sb. na ochranu republiky, podle kterého bylo uvězněno tolik lidí, e dodnes existuje (i v zahraničí) Klub K 231 - klub bývalých vězňů odsouzených na základě zákona 231/1948 Sb. 21/08/1968 Vstup vojsk Varavské smlouvy (bez Rumunska) do ČSSR na 20+ let. 17/11/1989 Studentská demonstrace (k výročí zastřelení studenta Opletala nacisty) je v reii divadelníka Havla zdeformovaná na Sametový podraz. Reii mají 3 superestébáci: s. Čalfa + s. Hegenbart + s. Lorenz. Choreografem a hereckou primadonou je absurdistický divadelník Havel. Čalfa se stává ministerským předsedou a osobním přítelem Havla (za jeho věznění byl spoluodpovědný). Havel si později devótně pochvaluje, jak se mu se soudruhem Čalfou hezky česky spolupracovalo. Typický příklad kolaborace plus stockholmského syndromu. 02/12/1989 Představitelé SSSR a USA se setkali na Maltě (více viz dále). 03/12/1989 Havel ujistil důstojníky z Výboru státní bezpečnosti SSSR (KGB), e (ex)komunisté nebudou znevýhodněni a sám byl jimi ujitěn, e bude prezidentem. 10/12/1989 Husák přestal sedět na stolci. Za 14 dnů poté se po Gustovi na něm usedl Václav Havel odsouhlasený komunistickým parlamentem ČSSR za to, e slíbil exkomunistům právní kontinuitu, beztrestnost a velevýhodnou bezpřekákovou startovací pozici na dráze k ekonomickému ovládnutí Československa. Začíná přechod ze znormalizovaného knedlozelovepřového socialismu do právně téměř beznoremního drkového kapitalismu 18. století, zaloeného na "neviditelné ruce trhu" propagované Klausem, který si v prognosáku četl, co napsal Adam Smith roku 1730, a pak s tím dělal chytrého a chtěl nobelovku. Chartisticko-kolaborantské kliky ovládly ve na vech úrovních, na příklad úroveň nejvyí okupovali Vaek + prognosáci z Prognostického ústavu ČSAV, jinak KSČ a KGB: Dlouhý, Dyba, Jeek, Klaus + Livia Klausová, Rita Klímová, Ransdorf (KSČM, nyní v EU), Richard Salzmann (z KB), Zeman (ČSSD). Úroveň vyí okupovaly různé kliky, např. jsme pro vás rozkryli kliku kámoů chartistů-programátorů-drustevníků z výrobního drustva Meta n. p.: Alexandr Vondra (*17/08/1961) se stal velvyslancem v USA po soudruce takyprognostačce Ritě Klímové-Budínové, exmanelce s. Mlynáře z ÚV KSČ, Ivan Havel (Vakův bratr), Zdeněk Neubauer (pravděpodobný pseudonym Jozef Babor po zesnulém slovenském vědci), Zdeněk Kratochvíl (*30/10/1952, osoba stejného jména registrována jako tajný spolupracovník a agent "Tomá" pod číslem 21331 v CRS = Centrálním registru svazku StB). Tito výtečníci si zajistili doivotní sinekuru tím, e dosedli na teplá vedoucí místa v různých odděleních Univerzity Karlovy, přičem její úroveň soustavně a dlouhodobě degradují svými nesmysly, za co si navzájem udělují ceny. Např. rektor UK Radim Palou (*06/11/1926) udělil cenu onomu výe uvedenému PhDr. Zd. Kratochvílovi. Ivan Havel spoluudělil Zd. Neubauerovi Cenu vize Václava a Dái Havlových, zřejmě za to, e je kámo a e kryptolamarckista Neubauer psával projevy, se kterými se Vaek pak dělal chytrým. Zdeněk Neubauer si u sebe na UK zaměstnal svoji sestru Kamilu Bendovou provdanou za chartistu Václava Bendu (*08/08/1946) který ovládal ÚDV = Úřad pro dokumentaci a vyetřování zločinu komunismu, kde nedoetřil ani jednoho komunistického zločince. Zřejmě měl jako stranický úkol nic nevyetřit. A aby vae nejduchovnějí duchovno bylo v rukách nejčistích, neposkvrněných: Frantiek Lobkowicz (*05/01/1948), osoba stejného jména v CRS jako agent "Plzeňák", 27010, 701007, světící biskup praský, kanovník Metropolitní kapituly sv. Víta, a apotolský delegát pro Řád kříovníků s červenou hvězdou. No, to mne tedy podrte: s krasnoj zvezdoj! To musí být trest Boí! Agent je kategorie mnohem těí ně prostý důvěrník. Najdete si je v Cibulkových seznamech v internetu. Ptáte se jaký to má smysl dívat se na několik StBáckých agentů, kdy jich bylo v těích kategoriích úředně 60 000 a ve skutečnosti bůhví kolik? Nejlepí odpovědí jsou Stalinovy výroky: "Za vím hledejte člověka" a "Jeden mrtvý je tragédie, milión mrtvých je statistika". 25/12/1991 Rozpad SSSR (vzpomeňte na heslo "se Sovětským svazem na věčně časy!"). 01/01/1993 Československo rozbito oběma Václavy + Mečiarem. e to byla jakási "historická nutnost" (= pojem pouíváný pouze [pa]vědeckými marxisty-leninisty) vysvětlil v časopisu Respekt [20 a 26/07/1992] Havel, který na chvíli přestal sedět na stolci, aby formálně zamaskoval svou spoluodpovědnost za rozbití Československa. 01/08/1993 Tímto dnem nabyl účinnosti zákon č. 198/1993 Sb. O protiprávnosti komunistického reimu a o odporu proti němu, který v paragrafu 2 uzákoňuje: "(1) ... byl reim zaloený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do listopadu 1989, zločinný, nelegitimní a zavreníhodný. (2) Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavreníhodnou obdobně jako dalí organizace zaloené na její ideologii...". Zákon č. 198/1993 Sb. pojmenovává, ale netrestá zločiny spáchané (ex)komunisty (cituji): programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, hospodářský úpadek, justiční zločiny a teror, destrukci tradičních principů vlastnického práva, zneuívání výchovy, popravování, vradění, alářování, tábory nucených prací a mučení. Ano, milí čtenáři, platných zákonů dosud neznalí: zákon č. 198/1993 Sb. vám umoňuje i veřejně říkat a psát o přemnohých z vaich představitelů (ministři, senátoři, soudci, zastupitelé, rektoři a profesoři), e "byli/jsou bývalí členové organizace zločinné a zavreníhodné". Zde je ideální příleitost citovat Havla [Lidové noviny z 07/12/1990]: "Ale neumím si příli představit politický ivot bez mnoha lidí, kteří proli komunistickou stranou a kteří se od dřívějích iluzí oprostili. Abych jmenoval namátkově, je to třeba Petr Pithart, Jiří Dienstbier, Pavel Rychetský, Vladimír Dlouhý a dalí." Ti vichni vládli a vládnou dodnes. A se vám stranovládnoucí exsoudruzi nad tímto bezzubým zákonem cynicky vysmějí v tisku či v televizi, zarecitujte si básničku: Koho chcete ve vládě, po plyové estrádě? Proč se máme rozčilovat nebo slzy ronit, místo klíčů kadopádně měly hilzny zvonit. Buďte rádi, e od piva máme láhve vratné, neb vekeré polemiky jsou nám hovno platné. 21/08/2005 havé současno. Na stolci je Klaus, vládě vládne Paroubek. ČR je jediná geograficky středoevropská země s komunistickou stranou vůbec, a navíc silnou. Ani předlistopadové Polsko ani NDR neměli stranu s krvavým adjektivem "komunistická" v názvu. Zřejmě věděli proč a alespoň dělali, e se stydí, na rozdíl od vyslovených nestydáku Čechů a bratrů Slováků. Osvícený moskevský spisovatel Viktor Jerofejev (*1947, jeho otec byl asistent. Molotova a Stalinovým tlumočníkem) popsal polistopadovou ČR takto: "V roce 68. jsem dokonce začal číst české noviny. Zboňoval jsem je, blbečky. ...tyto země se přeměnily v poloútulné, polomdlé zapadákovy. V Praze, kde jsem byl nedávno, se mi zdálo, e někteří lidé jsou v určitém smyslu snad rutějí ne sami Rusové. Jedna rutinářka v jasně růovém prádle mne vzala za ruku a se silným vzruením v hlase se mne zeptala: Viktore, miluje mne? Chci tím říci, e jsou překvapivě měkcí. ...Místo odpovědi jsem zhasnul světlo. Poeptala mi, e místo rutiny teď musí učit němčinu. A ona by chtěla rutinu. Abych si prohlédl její dobrotivou tvář, zase jsem rozsvítil. Měkkost těchto lidí je téměř slavjanofilská. A mluví tak zpěvavě. ...Nosí snad na Západě někdo jasně růové prádlo? ...oni se budou nádherné hrbit pod vemi svými komplexy najednou." Tak vidí ČR kritický Moskvan světa znalý, ani vám dá příleitost zlobit se na Američana nechápajícího české jáááá a mmmmy. Nic vám vak nebrání si dál hezky česky motat: "take, kdyby jaksi tak nějak moná voni nebyli..." a tím dál předvádět svoji Biafru ducha, jak charakterizoval ČSSR i s. Louis Aragon. Sotva jsem toto napsal na plái v Kokosové zátoce, doel mi akumulátor v laptopu, a tak jsem si tam zdřímnul za zvuku příboje. I zazdál se mi růový sen. Obléhají mne čtenářky v jasně růovém prádle a kdákají: "Skazaj, Rostja, ljubi ty menja?". Na obranu volám: "Da, da!" Ale ony kdákají dál jako kdysi rozhlas po drátě, kde vyprávěl pohádky Hajaja Vlastimil Brodský a recitovali básně Stanislava Kostky Neumanna: znavený není ostudou města, zpáteční cesta se trestá. Nejagresivněji z nich se doaduje vyznání lásky moje dřívějí učitelka s. Kolková, která mi odmítala kolní mléko, protoe jsem byl dítě údajného kulaka: "Skazaj, Rostja, kak očeň ty ljubi menja?" Prchám na blízké nádraí a naskakují do posledního vagónu právě se rozjídějícího ostře sledovaného vlaku. Blííme se k hranici a pohraničníci ostře pročesávají vlak včetně záchodu. Mne ostře kontroluje pohraničnice Kolková v růové uniformě z pod ní vykukuje jasně růové kombiné. Kdáká na mne: "Nemáte razítko o přihláení se k pobytu během návtěvy České republiky, tudí vae výjezdní doloka je neplatná. Půjdete se mnou k přechodu." Mně se ale nechce trávit s ní zbytek mladí a do jejího přechodu. V tu chvíli se probouzím orosen potem. havé slunce zapadá za horizont nad Kokosovou zátokou, a já jsem rád, e jsem nebyl rád tím vím, čím jsem úředně měl být rád, a e jsem rád tam, kde právě jsem. 1. Malta byla druhá Jalta, aneb Z Mnichova přes Jaltu na Maltu Nekomunističtí občané Československa měli posledních sedmdesát let přímo neuvěřitelnou smůlu a byli coby otloukánci východní Evropy okopáváni ze vech stran (s výjimkou druhé světové války, kdy Polsko a baltské státy dopadly mnohem hůř). Hlavními podrazy (nepouijeme-li komunisty zprofanovaného slova "zrada") na Československu byla mnichovská dohoda (9/1938), později dohody jaltské (2/1945) a maltské (12/1989). Tyto tři hlavní podrazy vůči Československu byly učiněny ze zahraničí cizími mocnostmi. Čei sami se ovem neradi dávají zahanbit a kopance zahraniční se vdy snaí triumfnout horlivým vlezdoprdelismem a pitomostmi jim tak vlastními a tak tři zahraniční podrazy Mnichov Jalta - Malta byly snaivými Čechy znásobeny svinstvy vlastní výroby - jako byla zrada samozvaného prezidenta Benee, který odjel v roce 1943 za Stalinem do Moskvy, a následujícím "koickým programem" zajiujícím vliv SSSR v ČSR, v roce 1948 dalí zrada prezidenta Benee předáním moci komunistům (proto mu dnení četí neokomunisté odhlasovali, e se ten lump "zaslouil o stát"), v roce 1968 to byla Dubčekova a Smrkovského zrada na národu a v roce 1989 to byla Havlova + Klausova vlastizrada - dvou Venouků českých, nehezkých. Okolnostmi podrazů z Mnichova a Jalty se různí autoři zabývají u 60 let - nikoliv v případě Sametového podvodu. Důvodem je, e strůjci Sametového podvodu jsou stále jetě u moci, a tak se autoři z bývalého Československa bojí, i kdy bát se nemusí. Autoři ze zahraničí na to hledí jako ába z kyky (na Moravě) a jako husa do flaky nebo vyoraná my (v Čechách). Účelem těchto řádků je prosvítit toto téma (post)moderní metodou syntézy analýz, za pouití nejen nových informací, ale hlavně informací ji dříve publikovaných a veřejnosti buď neznámých, nebo médii potlačovaných, případně nezasloueně diskreditovaných. Odborníci mezi čtenáři jistě ocení syntézu moderní rekonstrukce a postmoderní dekonstrukci. Nejlepím příkladem je Analýza 17. listopadu 1989 od Miroslava Dolejího (*20/11/1931, +2001, komunisty dvakrát odsouzen: na 23 a 11 let, odseděl si 9 a 8 let, komunisty dvakrát rehabilitován), která vzbudila značný zájem ji roku 1990. Bohuel, jeho analýza je směsicí faktů (v části I) a primitivního, ale v České republice tak populárního antisemitismu, tj. nehezkých českých blábolů o úkladných idech a zlých svobodných zednářích (v části II). Antisemitismus se opakovaně vyskytoval i u jiného, neznámého a zřejmě také osamělého autora (viz kapitola 5), jeho výbornou sbírku faktů vám předloím očitěnou od antisemitismu. Veobecně doporučuji u obou autorů (Dolejího i onoho neznámého) jejich antisemitismus ignorovat (autoři jsou jen produkty prostředí, které je obklopuje a tito dva jsou jasní Čei) a soustředit se na neoddiskutovatelná fakta, která uvádějí. Tato, jinak neodpustitelná tolerance vůči antisemitským autorům můe být zdůvodněna například existenci dnes veřejně přístupných informací (jako třeba The Main Enemy by Milt Bearden and James Risen, with subtitle The inside story of the CIA's final showdown with the KGB), které v době, kdy Miroslav Dolejí psal svou zprávu, nebyly jetě vydány a nemohly mu být známy (a přesto přesně potvrzují jeho závěry). Zpět k tématu. V neděli 18/12/1988 (tedy rok před Sametovým podrazem) se stále jetě viceprezident, ale u zvolený prezident George Bush setkal ve své kanceláři v západním křídle Bílého domu s Henry Kissingerem. Dále přítomni byli James Baker a Brent Scowcroft. Henry Kissinger přiel s nápadem, který ve svých dalekosáhlých důsledcích způsobil nejen Sametový podraz, ale i dnení situaci v ČR a SR. Kissingerův nápad byl následující: You are about to become the first president with a real opportunity to end the Cold war. Why not discreetly negotiate a deal? Gorbachev would promise not to use violent force to suppress reform and liberalization in Eastern Europe; in exchange, the West would promise not to exploit any economic or political changes that occurred there at the expense of ,legitimate´ Soviet security interests - Stanete se prvním prezidentem s opravdovou příleitosti ukončit studenou válku. Proč bychom se s nimi nemohli diskrétně dohodnout? Gorbačov slíbí, e nepouije násilí k potlačení reforem a liberalizace ve východní Evropě a my mu za to slíbíme, e nebudeme vyuívat ekonomických a politických změn, které se tam dějí, proti ,legitimním´ bezpečnostním zájmům Sovětského svazu. Vysvětlení pro ty, kterým tato diplomatická mluva není jasná. Bush byl slabý prezident (mimo jiné nedotáhl do konce první válku v Iráku, vyzval Jihoiráčany (íity) k povstání proti Saddámovi a pak je nechal napospas Saddámovým helikoptérám - letadla měl Saddám zakázána) a bylo jasné, e bude slabým prezidentem u i předtím, ne se jím stal. Bylo to dáno okolnostmi - ostatně po Reaganovi musel být nezbytně kadý slabým následovníkem. Navíc chtěl být mírovým prezidentem a byl přesvědčen, e osobními vztahy s lidmi jako Gorbačov lze dosáhnout více ne trváním na principech. Bush nikdy nepochopil, e komunisté jako Gorbačov neuznávají principy elementární lidskosti, nato slunosti - za vlády komunisty Gorbačova byli v Ázerbájdánu a baltských státech lidé rozválcováváni tanky, zrovna tak jako v Číně na Tian-an-menském náměstí. To ale dnes nikdo rudému zločinci Gorbačovovi nepřipomíná, ani jeho spoluodpovědnost za okupaci ČSSR od roku 1968, ani e za vlády Gorbačova dolo k v SSSR k rozíření vývoje a výroby biozbraní - najděte si v internetu zadáním "Ken Alibek" do vyhledávače). Bush created the impression that he cared more about his friend in Kremlin than about the principles of freedom and independence - Bush vyvolával dojem, e mu víc záleelo na jeho příteli v Kremlu ne na principech svobody a nezávislosti. (Beschloss-Talbott) Co mu tedy Kissinger navrhoval bylo dohodnout se s Gorbačovem, e výměnou za to, e Sovětský svaz povolí větí míru svobody (nikoliv ovem úplně svobody) a částečnou demokracii ve východní Evropě a nezmasakruje-li obyvatelstvo vazalských států tak, jako to udělal Sovětský svaz v NDR v roce 1953, v Maďarsku v roce 1956 a v ČSSR 1968, se Spojené státy nebudou snait východoevropské země zamerikanizovat a nebudou protestovat, kdy komunisté zůstanou de facto (i kdy třeba ne de iure) u moci. 18/12/1988 je tedy začátkem Sametového podrazu. Pak u to bylo zorganizováno velice rychle. 15/01/1989 přilétá do Moskvy Henry Kissinger a v kapse má soukromý dopis stále jetě viceprezidenta Bushe pro Gorbačova s návrhem, jak to s tou východní Evropou zařídit. 16/01/1989 jsou Praze zatýkáni demonstranti vzpomínající upálení Jana Palacha. Je zatčeno celkem 800 lidí. Tentý den se Kissinger v Kremlu potkává s Gorbačovovým spolupracovníkem Alexandrem Jakovlevem, který napřed vyzvídá, o co vlastně Henrymu jde, před tím ne bude připutěn ke Gorbačovovi. Kissinger vysvětluje Jakovlevovi, proč jednání o východní Evropě musí zůstat tajná: American public opinion would never allow the U.S. government to explicitly accept the need for Eastern Europe to remain under Soviet domination - Americké veřejné mínění by nikdy nepřipustilo, aby americká vláda otevřeně přijala potřebu východní Evropy zůstat pod sovětskou kontrolou. A o to právě lo: e východní Evropa zůstane pod exkomunistickou kontrolou. O dva dny později, ve středu 18/01/1989 je Kissinger přijat v Kremlu Gorbačovem, za přítomnosti pouze tlumočníka a Anatolije Dobrynina, který byl předtím 23 let velvyslancem v USA, nyní poradce Gorbačova. Kissinger předal Bushův dopis a Gorbačov je nesmírně polichocen skutečností, e mu americký prezident píe u týden předtím, ne můe oficiálně psát na hlavičkovém papíře Bílého domu jako prezident. Gorbačov se poradil s dvěma spolupracovníky. První byl Anatolij Černjajev, komunistický aparátčík, se kterým se znal od padesátých let. Černjajev vyjádřil úas nad tím, e jim Bush východní Evropu předhazuje jako neohlodanou kost a podivil se jistému rozporu: Bush slibuje kontinuitu, ale navrhuje, e by mohl změnit americkou politiku - certain contradiction: Bush promised continuity, yet suggested that he might change American policy. Ale, to je přece báječné! Druhým byl Gorbačovův asistent pro východní Evropu, Georgij achnazarov, který Gorbačovovi doporučil, aby Kissingerův plán bral vemi deseti. A tak dva lidé, o kterých lidé v Československu asi nikdy neslyeli, Černjajev a achnazarov, rozhodli o komunistické dominanci nad východní Evropou i v dalím miléniu. Dalí důleitá a související datumy a události: 20/01/1989 George Bush nastupuje do funkce prezidenta USA. 28/01/1989 Kissinger přijídí do Bílého domu a informuje Bushe, Bakera a Scowcrofta o svých jednáních Gorbačovem, Bakerovi se to celé příli nelíbí a ádá o názor své dva experty na východní Evropu, kterými jsou Rozanne Ridgway a Thomas Simons. Oba dva Kissingerův plán odsoudí jako zcela patný, scestný a nemorální. Oba jsou vzápětí přehlasováni Dennisem Rossem, který má za to, e jednání s Gorbačovem o východní Evropě je common sense. Tehdy jetě nikdo netuil, jak nám jednou Dennis Ross vyroste. Dalí osobou v téhle akci zapojenou, kterou tehdy nikdo neznal (a dneska ano), byla Scowcroftova asistentka jménem Condoleeza Rice, která sice tehdy nerozhodovala, ale jako expertka na Československo a Rusko (studovala u ex-českých profesorů Korbela a Broma) připravovala moná scenária. 07/03/1989 Během soukromého setkání v paláci Hofburg ve Vídni se sovětským komunistickým ministrem zahraničí Eduardem evarnadze říká James Baker: We really hope that you succeed - Opravdu doufáme, e uspějete. 25/10/1989 Gorbačov v Helsinkách oznamuje to, co později mluvčí ministerstva zahraničí Gerasimov nazval Sinatra doctrine: Sovětský svaz dovolí svým vazalským státům do it their way - dělat si to jak chtějí, co značně připomíná Breněvův výrok eto vae dělo! to je vae věc. 09/11/1989 Berlínská zeď je otevřena a Bush není příli potěen: I am not going to dance on the wall - Nepůjdu na tu zdi tančit, protoe se bojí, e to popudí Gorbačova. 2 - 3/12/1989 Malta Summit. Bush a Gorbačov dosahují shody (tajné) o baltských státech i o východní Evropě veobecně: Gorbačov slibuje, e nepoteče krev a Bush slibuje, e mu v tom případě nebude dělat problémy (not to create big problems for you), a si to tam tedy zařídí, jak chce. Zápisy z druhého dne rozhovoru na Maltě jsou jen dalím potvrzením závěru Miroslava Dolejího. Nepodepsali ádnou veřejně dostupnou dohodu, ale z dějin víme, e i dohody mohou být neveřejné a e i veřejně přístupné dohody mohou mít tajné dodatky. Navíc je zvykem mezinárodní dohody dodrovat podle hesla pacta sunt servanda (dohody se dodrují, jak říkali u staří Římané) téměř vude, kromě Česka. Na Maltě dne 02/12/1989 jednali George Bush a Michail Gorbačov za přítomnosti ministrů zahraničí Eduarda evardnadze a Jamese Bakera a amerického poradce pro národní bezpečnost Brenta Scowcrofta. Přitom padly následující klíčové výroky: George Bush: I hope you noticed that while the changes in Eastern Europe have been going on, the United States has not engaged in condescending declarations aimed at damaging the Soviet Union. There are people in the United States who accuse me of being too cautious. It is true I am a prudent man, but I am not a coward, and my administration will seek to avoid doing anything that would damage your position in the world. But I was insistently advised to do something of that sort - to climb the Berlin Wall and to make broad declarations. My administration, however, is avoiding these steps, we are in favor of reserved behavior. - Doufám, e jste si viml, e během probíhajících změn ve východní Evropě Spojené státy nevydaly ádná schvalující prohláení namířená k pokození Sovětského svazu. Ve Spojených státech jsou lidé, obviňující mne z příliné opatrnosti. Je pravda, e jsem uválivý člověk, ale nejsem zbabělec a má vláda se bude snait vyhnout se čemukoliv, co by pokodilo vae postavení ve světě. Bylo mi opakovaně doporučováno, e mám právě udělat něco takového jako třeba vylézt na berlínskou zeď a proslovit velké prohláení. Má vláda se ale snaí takovýmto krokům vyhnout, dáváme přednost rezervovanému chování. Michail Gorbačov: I welcome your words. I regard them as a manifestation of political will. It is important for me. - Vae slova vítám. Povaují je za výraz politické vůle. Je to pro mne důleité. Gorbačov to pochopil správné. Tak jako západní státníci v Mnichově a na Jaltě, tak George Bush znovu předhodil východní Evropu veobecně (a oběti komunistů zvlátě) napospas dravé exkomunistické zvěři, jetě rudé krví svých obětí. Gorbačov pochopil, e ádná obdoba norimberských procesů se konat nebude a e exkomunisté budou moci pokračovat ve výkonu svojí ekonomické, manaerské, správní, právní a zákonodárné moci. Den na to, 03/12/1989, se Václav Havel v Praze setkává se dvěma důstojníky KGB v Mánesově ulici za přítomnosti svého přítele, kameramana a disidenta Stanislava Miloty a dovídá se, e bude dalím prezidentem ČSSR. Stanislav Milota tuto schůzku po dalích deseti letech potvrdil Lidovým novinám (četí historici nadále předstírají, e o tom nic nevědí). "Účastnil jsem se jedné takové jakoby tajné schůzky s KGB v jednom konspiračním bytě v Mánesově ulici," řekl Milota, který se jako jeho důvěrný přítel v Havlově nejtěsnějí blízkosti pohyboval v týdnech po 17. listopadu a prvních pět měsíců roku 1990 působil jako vedoucí jeho prezidentského sekretariátu. 4. prosince 1989 tiskárna politické správy Pohraniční stráe dostala rozkaz tisknout plakáty "Havel na hrad." Bez souhlasu komunistů se v Česku neupekl ani rohlík. Plakáty "Havel na hrad" tisklo StB. Zajímavou historkou je i ta o hádce Havla s komunistickým éfem Československé televize. Citujeme doslova (původní autor nám není znám): Tak dobře, a je po tvém, ty svině." Těmito slovy ukončil 16. prosince 1989 hádku s budoucím prezidentem Václavem Havlem tehdejí éf Československé televize Miroslav Pavel. O sporu píe v nedávno vydaném Havlové ivotopisu britský politolog John Keane a potvrzuje ji i Stanislav Milota. Oč se oba mui přeli? Havel v té době nebyl veřejnosti příli známý a potřeboval se před volbou dostat do televize. Ředitel ČST Pavel mu vak k jeho ádosti odvětil, e je nevýznamnou politickou osobnosti a rozhodně nedostane prostor v hlavní zpravodajské relaci. To Havla tak rozčílilo, e na Pavla křičel: "Jen počkejte, a se stanu prezidentem. ... Dlouho nevydríte. Zajistím, abychom se vás zbavili. Budete nikdo!". Pavel nakonec se slovy: "Tak dobře, a je po tvém, ty svině." ustoupil. Havel se stal prezidentem, Pavel byl brzy vystřídán. Po něm ovládnul československou televizi spolehlivějí exkomunista Jiří Kantůrek, jeho ena, také soudruka, Eva Kantůrkova pak obsadila teplé místo na havloidním ministerstvu kultury, kde měla za poststranický úkol zamítat podpory nehavloidním spisovatelům a umělcům. V českém Kdo je kdo se soudruka Kantůrková svým členstvím v KSČ nepochlubila, ale v krátkém soukromém rozhovoru se ke své rodné straně bez váhání hrdě hlásila. Na otázku, co říká tomu, e nejvýznamnějí moderní český básník, imunolog MUDr. Miroslav Holub (*13/09/1923), je řádně registrován v CRS jako agent "Rosa", se exsoudruka Kantůrkova rozčílila: Ale, co to říkáte za nesmysly, vdy je to nás nejlepí básník!" Její výtok je klasickou ukázkou růové babskoslovanské logiky: nejlepí nás básník nemůe být agent StB. V zápětí na to přiskočila poblí poslouchající soudruka a odtáhla naí soudruku pryč od netaktního tazatele. Z titulu svojí funkce v havloidním minikultu pak s. Eva devótně vlezdoprdelisticky poděkovala SRN za přebohatý příspěvek k otevření domů zahraniční kultury v Havlistánu. Plivat na Němce to Čei rádi a okrádat je (i jako turisty) také, ale stát s nastavenou čepicí v ruce se vejkové nestydí. Pro ty, kteří neznají zkratku CRS. Pod ní se skrývá Centrální registr svazků té známý jako Cibulkův registr svazků, který mu dodal David Eleder, plavec, který byl nalezen utopen v půl metru hluboké vodě - stěí náhoděnka náhoda, stala se mu nehoda. Údajně poslední komunistický prezident ČSSR Gustáv Husák (jeden z vůdců Slovenského národního povstání, spolusoudruhy odsouzen na doivotí, vězněn v létech 1951 - 1960, tudí přinejmením dvakrát větí disident ne Havel, navíc se potom Gusta jetě sblioval s pracujícím lidem ve Sběrných surovinách n. p.) rezignoval a 10/12/1989. Zmínění dva důstojníci KGB, kteří byli permanentně umístěni v 1. správě StB, odcestovali spolu s dalími čtyřmi KGBáky do Moskvy den před Vánocemi. Čei byli vdy posluný národ, Rusům ke kontrole obyvatelstva stačilo pouhých est svých lidí (a 17 tisíc zaměstnanců 1. správy StB). Kde asi dnes těch 17 tisíc dacanů pracuje? Vichni jsou soukromí podnikatelé s lesklými fialovými saky a pseudointelektuálsky proedivělými bradkami jako má exkomunista soudruh Pithart, bývalý člen "organizace zločinné a zavreníhodné", jak říká zákon č. 198/1993 Sb.? To, e dolo k domluvě o ponechání exkomunistů v klidu a pokoji, se projevilo, kdy po pádu NDR Honeckerův nástupce Krenz byl odsouzen (k mírnému trestu a podle zákonů NDR) za spoluvinu na odstřelu lidí u berlínské zdi, se Gorbačov se nechal slyet, e takové soudy jsou proti tomu, co bylo domluveno. 29/12/1989 Československý parlament, obsazený 100% komunisty a jejich pomahači, volí za prezidenta Václava Havla. Kohout snesl vejce. 03/10/1990 Východní a západní Německo se sjednocuje. 13/01/1990 Krvavá neděle ve Vilniusu (Litva), patnáct zabitých Litevců 20/01/1990 Krvavá neděle v Rize (Lotysko), sovětské Černé barety zabíjejí čtyři Lotyce. 25/10/1991 Gorbačov rezignuje a Sovětský svaz přestává existovat. 2. Výčet obětí exkomunistů Přikládám větinu textu, který napsal George vehla z Austrálie a který byl zveřejněn v internetu 20/09/1999 pod názvem "Lidi, nezapomínejte!" V české politice je alarmující procento preferencí komunistů. Je známo, e dav má krátkou pamě. Navíc v paměti zůstávají chvilky pěkně a příjemné. Na patné zkuenosti a záitky se brzo zapomíná. Proto je důleité připomínat, co vecko komunisté a jejich nohsledi provedli a co je jejich dílo. Konečně i stávající situace je jejich práce. Morální stav národa jako celku je dědictví po nich. Velká chyba se stala, e nebyla politická a celonárodní vůle tento zrůdný reim odsoudit a jeho pohůnky potrestat. Třeba jen ztrátou nakradených majetku a tučných koryt. Udělat z nich řadové občany. Nezavírat je do kriminálu a nelikvidovat je fyzicky, jak to dělali oni s námi. koda, e se tak nestalo. Proto je situace taková jaká je. Bude to chtít aspoň dvě generace, tedy minimálně 40 let mravenčí práce, aby se z nás zase stali sluní lidé, jací jsme byli před poslední válkou (lze pochybovat, zda Čei byli tehdy sluní lidé, viz události v druhé republice pozn. R. Hedvíčka). Komunistická zvěrstva by se měla stále připomínat. Nezapomínejte, e komunisté ná národ okradli o nejlepí lidí. Buď je zavřeli, zlikvidovali a nebo jim znemonili veřejný ivot. Těchto obětí bylo 860 000. Ti astnějí skončili v emigraci, kde se větinou dobře uplatnili, díky svým kvalitám. Těchto bylo ve vech emigračních vlnách skoro 900 000. Zemi pak ovládal morálně prohnilý komunistický ksindl. I to, co se děje teď, je vlastně jejich odkazem. Oběti komunistického teroru v Československu z let 1948 - 1989 dle statistik ministerstva spravedlnosti a ministerstva vnitra: 27 000 = osoby odsouzené státním soudem v letech 1948 - 1952 70 000 = osoby odsouzené obecnými soudy v letech 1953 -1989 35 000 = odsouzení a nebo internováni rolníci 15 000 = odsouzení a nebo internováni řemeslníci a maloobchodníci 186 000 = osoby v táborech nucených práci (TNP) 118 000 = osoby v pomocných technických praporech (PTP) 15 726 ve věznicích a táborech zemřelo, nebo jinak násilně přilo o ivot 238 popraveno 7 000 v poúnorových čistkách vyloučení vysokokoláci se zákazem studia 4 000 proputěno ze závodů za neúčast na generální stávce v únoru 1948 (pouze dělníků) 400 000 emigrační vlna po únoru 1948 450 000 emigrační vlna po srpnu 1968 500 000 bylo postieno masovými čistkami (vyřazeni z veřejného ivota s označením politicky nespolehliví) od r. 1948 do roku 1989 Perzekuce rodin a příbuzných politických vězňů, osob odsouzených do táborů nucených práci (TNP) a umístěných v pomocných technických praporech (PTP) nelze vyčíslit. Co takhle veřejně číst jména obětí komunismu, jak se nedávno četla jména obětí nacismu? Tolik George vehla. Já k oněm počtům dodávám, e počty osob v obou emigračních vlnách jsou ze zahraničních zdrojů a potvrzena UNHCR (United Nations High Commission for Refugees). Kdy se ovem snaíte získat podobné údaje z československých zdrojů, z nějakého ÚDV nebo ze zdiskreditovaných českých historiků, obvykle se vytasí se směné malými počty (s pár desítkami tisíc), jako by téměř nikdo z ČSR/ČSSR ani neemigroval. Podobné údaje se vyskytují v otevřeném dopise doc. Ing. Jiřího Nedomy, CsC prezidentu Václavu Klausovi z 27. srpna 2004. Cituji: V roce 1951 vrcholí represe komunistického reimu. V této době k 1. 4. 1949 bylo vězněno 6 788 politických vězňů, 1. 4. 1950 bylo vězněno 9 162 politických vězňů, k 15. 5. 1950 ji 11 026 politických vězňů a k 1 .3. 1951 15 125 politických vězňů. V této době bylo uloeno v roce 1949 57 trestů smrti, 111 doivotí, úhrnný počet trestů 22 395 a půl roku, 30 330 mil. Kčs peněitých trestů, 1 255 konfiskací, 2 909 ztrát občanských práv; v roce 1950 59 trestů smrti (58 muů a 1 ena, Dr. Milada Horáková), 191 doivotí, úhrnný počet trestů 49 455 roků a 10 měsíců, peněitých trestů ve výi 78 335 600 Kčs, 3 816 konfiskací; v roce 1951 57 trestů smrti, 45 doivotí, úhrnný počet trestu 32 261 rok a tři měsíce, výe uloených peněitých trestů 43 352 500 Kčs, počet konfiskací 2 807; v roce 1952 68 trestů smrti, 74 doivotí, úhrnný počet trestů 9 877 roků a 4 měsíce, výe uloených peněitých trestů 5 102 500 Kčs. Uvedená data převzata z materiálu ÚDV ZK (Čs. justice v letech 1948 - 1953 v dokumentech, 2003) a ze sborníku Mezinárodní konference o zločinech). ,Jen´ něco přes 10 000 bylo popravených, zastřelených na útěku, ubitých při výslechu, ubitých ve vězení a umučených ve věznicích převáně v letech 1948 1952, několik set tisíc bylo vězněných ve věznicích a táborech nucených prací. Ano, kolegové, kolegyně, krajanky, krajané a krajánci, tak se snaí nás ona banda kolaborantů vymazat z paměti národa. Velmi podobná je situace, pátrá-li se po tom, kolik německých civilistů bylo zavraděno při poválečném vyhnání (pouze Čei trvají na slově "odsun") - větina údajů z německých zdrojů uvádí čísla vyí ne 100 a 200 tisíc a naopak. "Historikové" z ČR jsou ochotni přiznat i v poslední době jen několik tisíc či několik málo desítek tisíc obětí. Ross Hedvicek
Celý článek | Autor: Ross Hedvicek | Počet komentářů: 719 | Přidat komentář | | Zdroj: PUP BIS ČTK |
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce pouité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami přísluných vlastníků.
Kdo bude bez naeho souhlasu a bez změn ířit zde uveřejněné materiály,
stává se naím nejlepím přítelem!
Š 1949 ÷ 2007, POPPER Univerzál Projekt. Vechna práva vyjraena,