|
Hlavní menu
Novinky
17.02.2011:
Zpráva o poměrech v NVÚ Minkovice !! Kopie důleitého samizdatu z roku 1984 Zde: ve formátu JPG Zde: ve formátu PDF 19.08.2007: POZOR - VSTUP ! V hlavním menu je nově VSTUP pro psaní příspěvků. Uivatelské jméno je anonym a heslo té anonym. Po napsání příspěvku je nutno redakci o této skutečnosti poslat e-mail uveřejněný vlevo dole KONTAKT.
10.06.2007: 14. rockový Zelený tulipán - sobota Zde foto: Album - 09.06.2007
09.06.2007: 14. rockový Zelený tulipán - pátek Zde foto: Album - 08.06.2007
12.01.2007: POZOR POZOR ! Neplatné e-mailové adresy v komentářích a osobní invektivy budu nemilosrdně mazat!
06.12.2006: OpenOffice.Org slaví ji esté narozeniny !!! Zapomeňte na Microsoft Office za víc jak 10.000 Kč!
Zde jsou: Dalí podrobnějí informace.
Kalendář
Nejčtenějí články
Neexistuji vhodna data! Přihláení
Kdo je On-Line?
NeznĂĄmĂ˝ ÄtenĂĄĹ
Informace o Free.cz
Ideologicko Politický Spam Spolek Portal
ISSN: CZ-23121949-0002 Kontaktní e-mail: bazmyslik@napismi.cz Copyright: Robin Karel Hájek, 1949-2007 |
Technologie postkomunistické politiky hloubka kořenů sametové revoluce.Vydáno dne 10. 08. 2007 (6906 přečtení)Alfou a omegou sametové revoluce byla hospodářská reforma bez právního rámce, kontinuita právního systému, komunisti v parlamentu a monopol peněz na financování politik. Muíčka na Hradě nechali pronáet estetické řeči o morálce, etice a gestikulovat pěstěnýma ručkama. Privatizace u strategických odvětví proběhla zcela ve smyslu východního pojetí majetku a vlastnictví lo o kontinuitu moci. Odpovědnost k zemi, občanům a budoucnosti byla mimo. Nikdo ostatně tu otázku nekladl. Lid byl za padesát let zvyklý dret ústa, nemíchal se do veřejných věcí a přikrádal si. Desetiletí ivota v poníení z myslí větiny vymyla smysl pro hrdost a čest. Stejně tak i zásadu, e bývají chvíle a doby, kdy nepostavím-li se na vlastní nohy a nepřiloím ruku ke společnému dílu, ztratím znovu na desítky let naději na změnu. Č.H. Alfou a omegou sametové revoluce byla hospodářská reforma bez právního rámce, kontinuita právního systému, komunisti v parlamentu a monopol peněz na financování politik. Muíčka na Hradě nechali pronáet estetické řeči o morálce, etice a gestikulovat pěstěnýma ručkama. Privatizace u strategických odvětví proběhla zcela ve smyslu východního pojetí majetku a vlastnictví lo o kontinuitu moci. Odpovědnost k zemi, občanům a budoucnosti byla mimo. Nikdo ostatně tu otázku nekladl. Lid byl za padesát let zvyklý dret ústa, nemíchal se do veřejných věcí a přikrádal si. Desetiletí ivota v poníení z myslí větiny vymyla smysl pro hrdost a čest. Stejně tak i zásadu, e bývají chvíle a doby, kdy nepostavím-li se na vlastní nohy a nepřiloím ruku ke společnému dílu, ztratím znovu na desítky let naději na změnu. Č.H. - - - Technologie postkomunistické politiky hloubka kořenů jejich pojetí světa Motto: Společenství, v něm hrdost a osobní čest se stanou posměně chápanými pojmy, se přizpůsobí vemu. Taková společnost nemá vlastní identitu, podrobí si ji kadý bandita a nemravný systém.
České země se po tisíc let své existence nacházely na pomezí evropského Západu a Východu. Síly a hodnoty, které se na naem území po staletí potýkaly a prosazovaly svůj vliv, se vepsaly do mentality obyvatelstva. V době, kdy převaoval kulturní a mocenský vliv Západu, přiklánělo se obyvatelstvo k hodnotám západním. V období převahy Východu, bez problémů se klonilo k mentalitě východní. Evropský Západ za svou individualitu vděčí mimořádné souhře historických, náboenských, geografických, kulturních i mocenskopolitických okolností. V době temných staletí po rozpadu Římské říe díky kláterům a jejich knihovnám nezmizely zcela do zapomnění výdobytky mylení proroků staré Judeje, řeckých a římských myslitelů. Jejich mylenky byly ivnou půdou pro křesanské poselství vzelé z půdy římské pohanské krutosti. Poselství, e vichni lidé jsou si před Bohem rovni a kadý má jednat tak, jak by činil sám sobě. Křesanské náboenství dalo nejniímu člověku naději, e je člověkem. Pootevřelo cestu k pozvednutí se vlastní přičinlivostí, cestu k poznání i ke svobodě. Fenoménem západní křesanské větve po rozluce s východní byzantskou církví bylo, e římský pape byl nejen představitelem moci duchovní, ale zůstal i světským suverénem, kterého ádná světská moc nemohla udělat svým poníeným vazalem a sluhou. Pape měl své vojsko, které bylo schopné obhájit jeho suverenitu. lechticem, feudálním suverénem se stal ten, kdo v době rozvratu, kdy Evropu pustoily loupeivé hordy, dokázal se svou druinou obhájit svoje území. Prvorozenectví, podle kterého postavení a majetek po otci přebíral nejstarí syn, zajiovalo kontinuitu moci a majetku, tradici i nárůst kultury. V západní tradici začal platit nepsaný zvyk zákon, e majetek a suverenita nad určitým územím jsou spojeny s odpovědností za stav majetku i obyvatelstva. Větí území integrovala moc krále, který při vnějím ohroení byl schopen se svými suverény shromádit vojsko a území bránit. Po staletí na území Západu musely tyto tři moci, přes vzájemné konflikty a různé zájmy, nakonec hledat cestu k dohodě a dohadovat se. Po celé dlouhé historické období ádný ze světských mocných nedosáhl takové moci, aby z ostatních udělal své poddané a otroky. Nikdo nemohl zneuít moc totálně. Přes mnohá zakolísání si po celé historické období svou nezávislost udrela duchovní moc, instituce církve a papee. Jedinečná byla schopnost křesanské církve obrozovat se v dobách svého nejhlubího úpadku z původních idejí. Příkladem byla doba Svatého Frantika. V naí době tím bylo zvolení polského papee Wojtyly. Evropský Východ, předevím Rusko, měl odliný vývoj. Síly, které na něj po staletí působily, se hluboce vepsaly do pojetí vlády i mentality obyvatelstva. Východní patriarchové nikdy nedosáhli nezávislosti ve světském postavení jako římtí papeové. Byli a zůstali sluhy světské moci. Věroučné spory v západní křesanské větvi se vedly o principy věrouky. Ve východní byzantské církvi konflikty a hereze vznikaly kvůli formálnímu vedení chrámové liturgie. Kyjevská Rus ve svých počátcích byla výběkem středomořské civilizace městských států. Kolem přelomu tisíciletí přebrali moc v jejích městech vikingtí Varjagové, kteří jako kupci a nájezdníci splouvali na jih Ruska po řekách z evropského severu. Varjagové vytvořili vládnoucí vojenskou vrstvu, která vládla místnímu pravoslavnému národu. Dobu Kyjevské Rusi ukončila expanze Tatarů chanátu Zlaté Hordy z oblasti Krymu. Nové civilizační centrum se vytvořilo v oblasti dnení Moskvy, Novgorodu a dalích měst. Vládci ruských měst zůstali vazaly Zlaté Hordy a odváděli jejím chánům daň. Moskva a moskevský kníe dosáhli svého úředního postavení mimo jiné proto, e moskevský kníe vybíral a odváděl od ostatních kníat daně pro Zlatou Hordu. Monopol prostředníka s tatarskými pány se stal zdrojem budoucí velikosti a moci moskevského cara. Vládce v Rusku byl absolutním pánem veho a vech. Majetek, půdu, vesnice i s jejich obyvatelstvem svým vazalům a vojákům jen propůjčoval do správy. Kdykoli mohl své lechtice a vazaly jejich postavení a majetku zbavit. Prvorozenectví zavedl u svých potomků a moskevský kníe Ivan Kalita. Ve stejné době vyvradil ostatní kníecí rody. Kdo přeil, nesměl mít potomstvo. Ruský historik Ključevskij popisuje přijetí prvého anglického poselstva na Rusi takto: Car se zeptal poselstva, jak vládne anglická královna. Po odpovědi, e anglická královna je první z Angličanů a vládne v zájmu anglického lidu, odmítl s poselstvem jednat, nepovaoval královnu za sobě rovnou. Carovi patřilo Rusko jako votčina, mohl s majetkem i lidmi dělat cokoli se mu zlíbilo. Nebyl odpovědný nikomu. Jedinečnou ukázkou ruského pojetí vlády byla opričnina cara Ivana Hrozného. Evroptí humanisté, dnení liberálové a socialisti nikdy nebyli schopni pochopit, e vymoenosti západního mylení a vědy mohou mít a větinou mají v jiném kulturním prostředí zcela jiné, mnohdy opačné efekty. Carevna Kateřina Veliká si dopisovala s francouzskými encyklopedisty a pod jejich vlivem jako první na světě zruila v Rusku trest smrti. Byl nahrazen čtyřiceti ranami eleznou tyčí. Odsouzený byl zbaven ivota daleko brutálnějí torturou přerazili ho na čtyřicet kusů. Odsouzence tloukli do chodidel, nikdo to nepřeil. Petr Veliký se vydal na zkuenou do Evropy proto, e védské vojenské sbory o síle několika tisíc muů pochodovaly Ruskem. Kde se utkaly s ruským vojskem, poráely carovy sto a dvěstětisícové armády. Petr přivezl z Evropy holandské stavitele lodí, skotské plukovníky a děla. Zároveň vydal ukaz, v něm zakázal vlastnictví a íření evropských filosofických spisů. Po dlouhá staletí dokázala evropskou individuální svobodu mylení a vynalézavost udrovat v určitých hranicích ta část Jeíova křesanského poselství, která říkala: Čiň tak, jak bys činil sám sobě. Bůh shlíí na tvé činy a bude je soudit.. V jiné kultuře, ruské, nebylo zpětné vazby náboenského a filozofického pohledu na svět a jednání člověka v něm. Vládci si toho byli vědomi a bránili své poddané před nákazou kodlivými mylenkami Západu. Kdykoli v dějinách Západu byla potlačena část křesanského morálního poselství, měj míru, nechovej se zločinně, následovala zvůle a tendence k totalitě. Zřetelně to můeme pozorovat na evropských dějinách. Nacismus, komunismus a světové války prvé poloviny dvacátého století byly projevem a důsledkem duchovní krize evropského mylení a kultury. Osvícenství se svou vírou ve schopnosti a nadřazenost člověka, opomenutím temných stránek lidské due, poruilo věkovitou rovnováhu, kterou po staletí udrovala křesanská víra. Listinu práv občana ve Francii jako první zneuili ti, kteří ji vyhlásili. Osvícenství otevřelo cestu k totalitním ideologiím a světovým válkám dvacátého století. Je logickým trestem, e teorie o masách, nadřazenosti státu či rasy dovedl k absurdnosti a zrůdnosti malíř pokojů Adolf Hitler. A ten, stále jetě byl z evropského prostředí, své zrůdnosti a raloctví otevřeně hlásal. Logické a smutné je, e komunistické teorie zneuznaného grafomana Karla Marxe uvedli do děsivé praxe ruský syfilitik Lenin s kavkazským mafiánem Stalinem v zaostalém Rusku. O padesát let později pak v Kambodi studenti paříské Sorbony Pol Pot a Heng Samrin. Oproti pravdomluvnosti Adolfa Hitlera, při svých vradách milionů lidi, vyhlazování celých populací a ras hlásali svobodu a práva proletariátu či osvobozenecký boj. Osvobozovali ty miliony lidí od jejich tělesných stránek. Tragické, ale asi logické je, e si ti lidé vyrostlí v jiné kultuře vybírali z výplodů evropského mylení to nejhorí. Československo a nae část evropského světa, přechodná zóna mezi Východem a Západem, po válce, která vzela z evropské hlouposti, připadla do mocenské a kulturní sféry bolevického Ruska. Stali jsme se na čtyřicet let součástí komunismem ideologicky zdokonaleného ruského Východu. Stalo se to navýsost hladce, bez ozbrojeného odporu a s irokou spoluprácí vnitřních zrádců. Český komunismus a jeho vykonavatelé byli v provádění rozkazů a přání svých sovětských bratrů nejdůleitějí. Zestátnili nás vechny, udělali závislými na své blahovůli, jen nás nechali si přikrádat. Ničeho se nemuseli bát, protoe hrdých a statečných osobností, které nebyly ochotné ít v poníení, bylo málo. Zail jsem si to na příkladu rodičů a chování společenství rodné obce, kdy tátu zavřeli. Opakovaně pak, v průběhu celého ivota, na chování okolí, kdy jsem odmítal přijmout panující zvyky a přizpůsobit se. Nejschopnějím na lámání charakterů, odborník specialista, byl poslední československý komunistický vládce Gustáv Husák. Z marasmu osmdesátých let jsme pak nastoupili svou cestu ke svobodě, demokracii a privatizaci. Jaksi se dnes zcela zapomnělo, e budovatelé a konstruktéři komunismu hlásali svou říi na věčné časy. Hitler byl skromnějí, Německá říe měla být jen tisíciletá. Ústřední institucí, hybatelem strany a garantem věčnosti byla tajná sluba. Základy k ní poloili Vladimír Iljič s poetou Dzerinským. Tak, jak byla ustavena, jaké měla funkce a pravomoci, stala se tato mocenská instituce garantem kontinuity nastoleného zlořádu. V posledních dvou desetiletích oficielního komunismu bylo éfům této mocenské instituce jasné, e proletářský komunismus je rozkládající se mrtvola. Mocenský stroj strany i státu řídili ji oni. Rozhodli se oivit upadající stroj a říi ze společenské a hospodářské technologie Západu. Tak, jak to dělali po staletí jejich jetě nekomunističtí předchůdci. Chtěli jen přenést hospodářskou technologii, technologii výroby a ovládání veřejného mínění i vnějích atributů pluralitní politiky. Udělali zároveň ve, co bylo v jejich silách, aby do jejich hájemství a říe nepřely ideje a prostředí, ze kterých ty technologie vyrostly a které udrovaly lidskou míru. Alfou a omegou sametové revoluce byla hospodářská reforma bez právního rámce, kontinuita právního systému, komunisti v parlamentu a monopol peněz na financování politik. Muíčka na Hradě nechali pronáet estetické řeči o morálce, etice a gestikulovat pěstěnýma ručkama. Privatizace u strategických odvětví proběhla zcela ve smyslu východního pojetí majetku a vlastnictví lo o kontinuitu moci. Odpovědnost k zemi, občanům a budoucnosti byla mimo. Nikdo ostatně tu otázku nekladl. Lid byl za padesát let zvyklý dret ústa, nemíchal se do veřejných věcí a přikrádal si. Desetiletí ivota v poníení z myslí větiny vymyla smysl pro hrdost a čest. Stejně tak i zásadu, e bývají chvíle a doby, kdy nepostavím-li se na vlastní nohy a nepřiloím ruku ke společnému dílu, ztratím znovu na desítky let naději na změnu. Oficielní odpůrci reimu disidenti ádali na komunistech lidská práva. Neádali jasná pravidla pro vechny, potrestání zločinů a jejich pachatelů. Netrvali na tom, e úkolem státu má být garantování spravedlivých pravidel a poměrů. Dostali jsme formální papír nazvaný Listina práv a svobod. Prázdná slova a prohláení, jejich obsah byl vyprázdněn v samém počátku, kdy ji schvalovali ti, kteří celou svou existenci postavili na popření těch vzneených prohláení. Ti, kteří za to nebyli potrestáni a mohli pokračovat. Kdy jsem vechny ty věci říkal na počátku devadesátých let ve sněmovně, provázel mě posměch nebo ticho. Na novinářské galerii pak povzdechy svobodných mistrů zpravodajského pera, e u tam ten blbec zase jde. Dnes mě baču pasoucího ovce v Třetici uráí, kdo je v mé zemi médii vyhlaován za intelektuální elitu a osobnosti. Děsí mě hloupost jejich veřejných prohláení a výzev. Poslední výzva padesáti osobností je při mediální masái, kterou obyvatelstvo denně dostává, výzvou k vlastizradě. Jako bychom neměli pamě, neviděli a nezaili, co se v naí zemi v druhé polovině dvacátého století pod vlivem ruského komunismu stalo. Po léta mě chytráci napadají slovy vdy jsi tam byl a co jsi udělal, kritizuje čeho ses účastnil a neříká jak z toho. Kdy někdy dostanu do rukou reakce na mé texty, je z nich patrné, e i to málo těch, kteří snad o věcech přemýlí, si dosud není vědomo, co se v naí zemi stalo. To, co se dnes děje na veřejně předváděné politické scéně, co do vás cpou média, o čem je právní systém a soudnictví, jaká je funkce státní správy, je přirozeným chodem modernizovaného společenského stroje ovládaného technology, kteří vzeli z líhně východního komunismu. Komunismus přeel ve vládu mocenských a hospodářských mafií ovládajících média a politiku. Byli připraveni a proti nim nestála ádná společenská vrstva opřená o hodnoty a zásadu, e ivot má přece jen vyí smysl. A toto pochopíte, budete se muset rozhodnout, zda zůstat kusem hadru nebo začít pracovat na změně a nejdříve sami na sobě. V Třetici 3. srpna 2007Čestmír Hofhanzl
Celý článek | Autor: BazMyslik | Počet komentářů: 681 | Přidat komentář | | Zdroj: PUP BIS ČTK |
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce pouité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami přísluných vlastníků.
Kdo bude bez naeho souhlasu a bez změn ířit zde uveřejněné materiály,
stává se naím nejlepím přítelem!
Š 1949 ÷ 2007, POPPER Univerzál Projekt. Vechna práva vyjraena,