|
Hlavní menu
Novinky
17.02.2011:
Zpráva o poměrech v NVÚ Minkovice !! Kopie důleitého samizdatu z roku 1984 Zde: ve formátu JPG Zde: ve formátu PDF 19.08.2007: POZOR - VSTUP ! V hlavním menu je nově VSTUP pro psaní příspěvků. Uivatelské jméno je anonym a heslo té anonym. Po napsání příspěvku je nutno redakci o této skutečnosti poslat e-mail uveřejněný vlevo dole KONTAKT.
10.06.2007: 14. rockový Zelený tulipán - sobota Zde foto: Album - 09.06.2007
09.06.2007: 14. rockový Zelený tulipán - pátek Zde foto: Album - 08.06.2007
12.01.2007: POZOR POZOR ! Neplatné e-mailové adresy v komentářích a osobní invektivy budu nemilosrdně mazat!
06.12.2006: OpenOffice.Org slaví ji esté narozeniny !!! Zapomeňte na Microsoft Office za víc jak 10.000 Kč!
Zde jsou: Dalí podrobnějí informace.
Kalendář
Nejčtenějí články
Neexistuji vhodna data! Přihláení
Kdo je On-Line?
NeznĂĄmĂ˝ ÄtenĂĄĹ
Informace o Free.cz
Ideologicko Politický Spam Spolek Portal
ISSN: CZ-23121949-0002 Kontaktní e-mail: bazmyslik@napismi.cz Copyright: Robin Karel Hájek, 1949-2007 |
Zelení kostlivci před branami Poslanecké sněmovnyVydáno dne 02. 06. 2006 (6517 přečtení)(k mylným a faleným představám o bursíkovské Straně zelených) Zelení kostlivci před branami Poslanecké sněmovny (k mylným a faleným představám o bursíkovské Straně zelených) V nadcházejících volbách hodlají dát zřejmě mnozí voliči hlasem Straně zelených anci někomu, koho si představují jako stranu jinou, nezkaenou, podstatně rozdílnou od stávajících parlamentních stran. Tento optimismus by měl být varován ji faktem, e prudkému nárůstu preferencí SZ během února nepředcházela ádná významná událost, nato pak sled podstatných událostí: česká veřejnost během celého půlroku od září 2005 zjevně nehodnotila změnu od beránkovské SZ k bursíkovské nijak pozitivně, preference zůstávaly stále stejné. Ale a dolo k náhlému skoku zelených procent jakkoliv (teze o manipulacích předvolebními průzkumy, tedy podezření z pravého opaku zmíněné nezkaenosti, ji byly vysloveny, srovnej té např. http://www.blisty.cz/art/28455.html a http://www.blisty.cz/art/28552.html), moných 7-10 % potvrzovaných následnými průzkumy, je dozajista nebyly vechny zmanipulovány, je nyní třeba brát jako fakt. Předeslání problémů spojených s dnení Stranou zelených: - současná Strana zelených se svým pravicovým tíhnutím značně lií od drtivé větiny evropských zelených stran - Martin Bursík je chladný politický ultrapragmatik a stranický turista, silně navázaný v zeleně-ekonomických klientelistických strukturách - za SZ kanidují na předních místech exrepublikáni, proti snahám o jejich odvolání je ubránili přední zelení, například Martin Bursík a Petr Uhl - Martin Bursík Stranu zelených nebezpečně zadluil - nevyjdou-li optimistické volební přepovědi, ji dříve zadluená Strana zelených by se sotva vyhnula konkursu - největím novým věřitelem zelených je firma finančně závislá na elektrárenském gigantovi ČEZ - zelení v mnoha případech káí vodu, pijí víno: např. ve svém volebním programu brojí z bezpečnostních, krajinářských a dalích důvodů proti billboardům, ale v kampani je pouívají stejně masově jako největí strany - v nezralé Straně zelených předevím pod vlivem vidiny parlamentních křesel zcela ustala kritičnost ke sporným či přímo negativním krokům jejího vedení - SZ nabízí voličům řadu politických turistů - současná vedoucí garnitura zelených poruuje v závaných případech, včetně tvorby kandidátek, vnitrostranické normy a zřejmě i přísluné zákony České republiky - ve Straně zelených dnes vylučují z kanidátek za pokozování strany na veřejnosti ti, kteří toté v mnohem razantnějí podobě činili v minulosti - současná vedoucí garnitura zelených se k moci dostala pomocí velmi neetického jednání - co je Strana zelených za společenství, kdy se jedním z jejích volebních lídrů stal Pavel Křivka, panslavistický podivín obdivující se Slobodanu Miloevičovi a Vladimíru eleznému? - proč asi ve Straně zelených ji nejsou - nebo jsou členy zcela neaktivními - osobnosti jako např. Olga Lomová, Jakub Patočka, Milan Smr, Tomá Toička či Neela Winkelmannová-Heyrovská a Jan Beránek? (poslední dva zmínění jsou ji členy jen nominálně a nijak se na činnosti SZ nepodílejí)
Se znalostí historie, předevím vnitřních poměrů Strany zelených, se hlavně kvůli povaze dnení vůdčí garnitury zelených velice obávám, e by volební úspěch zelených, zvlátě případný úspěch výrazný, přinesl nemalé části voličů velké zklamání. V tomto textu veřejnosti předkládám fakta, která by o Straně zelených měla vědět a která by jí měla umonit uválivé voličské rozhodnutí. Nenechte se prosím odradit tím, e tu budou hojně uváděny informace o dění ve Straně zelených. Zvlá u neparlamentní strany je sotva lze pominout - vycházím zde z teze, e chování politiků uvnitř jejich partaje je podstatnou informací o tom, co od nich můete očekávat ve velké politice. Z perspektivy tohoto předpokladu se současná Strana zelených jeví velice temně. Níe rekapituluji a rozbíjím několik mýtů o Straně zelených, přičem mýty zde chápu jako mylné či záměrně faleně vytvářené představy. Tím se snad postihne jak jejich část pramenící z iluzí a nedostatku informací, tak takové mýty, které kolem zelených vytváří jejich vedení a část médií. e vedení SZ, předevím předseda Martin Bursík, veřejnost také přímo klame, to předvedu jako aperitiv na dvou případech. 1. nepravda: Strana zelených má 2000 členů. Skutečnost: má jich maximálně 1300, a to včetně 200-400 tzv. mrtvých duí (dlouhodobě neaktivních členů, kteří navíc rok či dva neplatí členské příspěvky a správně by v registraci ji neměli být). Číslo 2000 členů uváděl M. Bursík poté, co se na veřejnost dostala petice zhruba dvacítky zelených včetně funkcionářů a kandidátů stěujících si na četné prohřeky vedení SZ proti pravidlům SZ i vlastním slibům. Příznačné je, e vedení strany petici obdrelo o čtrnáct dní dříve a nijak na ni neregovalo. Zabývalo se jí a po ohlasech v médiích - to jsou pořádně velké manýry malé strany. Podle údajů poskytovaných vedením strany začátkem tohoto roku má strana členů skoro bezmála dvakrát méně, a to včetně zmíněných 200-400 tzv. mrtvých duí. Místopředsedkyně SZ Dana Kuchtová slibovala, e tito dlouhodobě nekativní členové budou ze stranické evidence na jaře 2006 vykrtnuti - teď se ale jistě hodí. Pozoruhodná je záludnost Bursíkovy li: nepravdivé číslo 2000 členů uváděl proto, aby ukázal domnělou nepatrnost skupinky cca dvaceti signatářů. Přitom tak učinil jen pár dní poté, co autoři stínosti text prostřednictvím funkcionářů strany rozeslali členům - počet signatářů by tedy v ádném případě nezůstal u oněch dvaceti, kteří se o výzvě dozvěděli s předstihem. 2. nepravda: Martin Bursík přivádí novou generaci politiků. Opět se jedná o výrok samotného předsedy opakované v různých médiích. Předně neplatí ve vztahu k věku: zelení kandidáti jsou překvapivě staří: jejich věkový průměr je 43 let, co je obdobné jako u větiny jiných stran. Například v Plzeňském kraji je věkový průměr prvních čtyř zelených kandidátů celých 50 let! Výrok o nové generaci politiků neplatí ani obsahově a personálně - viz ve 3. části údaje o politickém turismu zelených.
Nyní tedy slíbené mýty o Straně zelených: 1. mýtus : Strana zelených je stranou dosud nezapouzdřenou do místních politicko-ekonomických (klientelistických) vazbách 1. 1. Zelená chobotnička Toto mohla být pravda pro zelené pod vedením Jana Beránka, kdyby tuto linii nezahluil vnitrostranický boj, v něm s pouitím velice neférových způsobů - navenek ale legálně -zvítězila dnení zelená garnitura. Převzetí moci Martinem Bursíkem a jeho lidmi v září 2005 ze zelených učinilo stranu, která je co do své etiky a potenciálu být v negativním smyslu stejnou jako parlamentní strany ji dnes mnohem podobnějí etablovaným partajím ne sobě samé za beránkovské éry. Zelení na to veřejnost paradoxně sami upozorňují tím, jak svou volební kampaň soustředili na Martina Bursíka - jeho profil a politický styl je také nejpádnějím argumentem vyvracejícím první mýtus. Coby poradce ministerstva ivotního prostředí psával Bursík zákony ve prospěch ČEZu - je to stále jasnějí např. u zákona o obnovitelných zdrojích. Bursíkovská Strana zelených citelně oslabila kritický postoj k jaderné energetice - M. Bursík obratně pouívá Danu Kuchtovou jako maňáska pro voliče v této věci radikálnějí, zasvěcení přitom ji dlouho vědí, e s Bursíkem a jím vedenou stranou Stranou zelených ČEZ ani dalí zastánci jádra ádný problém mít nebudou. Jetě méně je veřejnosti známo, e se v oblasti energetické politiky ji nyní rýsují rozpory mezi českou SZ a postoji evropských zelených. Aktivní a nezaujatá média se na to ji dávno mohla zeptat například Neely Winkelmannové-Heyrovské, známé odbornice v oblasti energetické politiky a obnovitelných zdrojů, bývalé vedoucí energetické odborné sekce zelených a jedné z těch, kteří jsou k bursíkovské zelené politice velmi skeptičí. Řečené platí i o ostatních oblastech politiky. Odhaduji, e Martin Bursík dotlačí SZ k odchylce vůči předvolebním slibům například v oblasti placení kolného a ultraliberalizace zdravotnictví. Srov. ostatně tiskovou zprávu SZ k přijetí zákona o neziskových nemocnicích, který vypadá, jako by ji psali v ODS (TZ). K chapadélkům zelené chobotničky se vrátím v oddíle 1.5. 1. 2. O problémech se nemluví e je Martin Bursík v oblasti politicko-ekonomických jánabráchismů jako ryba ve vodě, prokázal i ve svých osobních záleitostech - informace o jeho podivných restitucích a dotacích jaksi zapadly (ba byly např. na Aktualne.cz prohláeny za neprokázané, věc je ovem sloitějí - viz nedávný dopis dvou členů Strany zelených. Zde leí dalí důvod proti iluzím o jinakosti zelených - Martin Bursík se uvnitř strany neobtěoval reagovat na dotazy po jeho majetkových kauzách, a u byly vysloveny předsedkyní Republikové rady (dále RR) Strany zelených Evou Holubovou (RR je přitom nejvyím orgánem mezi sjezdy!) nebo na zmíněným dopisem dvou členů. Naopak: po rozeslání tohoto dopisu vnitrostranickými e-mailovými fóry byly rozesílače uzavřeny, respektive jsou nyní moderovány - jejich správce Petr Hrdina, předseda Ústřední revizní komise a hlavní volební manaer, na ně poutí jen to, co uzná za vhodné - a to jsou v podstatě jen apely k práci na kampani. Viz Hrdinovo vysvětlení. 1. 3. Kdy dva dělají toté, není to toté Přitom právě etické apely a otevřenost vnitrostranické komunikace patřily k hlavním heslům, které M. Bursík a spol. hlásali na cestě k moci v SZ. Nyní v ní ani Bursíkovi příznivci nepolemizují s názorem, e je ve vech ohledech vnitrostranické demokracie a komunikace bursíkovská Strana zelených horí ne za předcházející éry. Potvrzuje to i nedávná petice. Přestoe to petice nevyslovuje zpříma, znalci Strany zelených dobře vědí, co její jednotlivé, velmi krotce formulované body znamenají v kontextu vnitrostranického dění. Od Pavla Pečínky, který se sám agilně podílel na převzetí moci M. Bursíkem a spol. a dodnes poskytuje dnení SZ (navzdory jejímu postupnému rozkliování přinejmením po ose Bursík - Uhl) publicistické krytí, se to čtenáři Britských listů bohuel nedozvědí. Sám se jim v tom pokusím udělat jasněji někdy přítě, dostane se i na to, jak hluboce se brněnský politolog a publicista svými jednostrannými články o SZ prohřeoval a prohřeuje proti vědecké i novinářské etice. 1. 3. 1. StB jednou jako falený obuek, podruhé s agentem Ronym k zeleným zítřkům Volebním zmocněncem Strany zelených v Plzeňském kraji byl tamní krajskou konferencí zvolen jeden z nejznámějích tamních zelených, Alois Mach. Jeliko byl znám jako čestný člověk, kterému se nelíbila řada nepěkných kousků bursíkovců, byl poté, co změnili během (!) procesu primárních voleb v SZ jejich pravidla (viz té oddíl 3. 5.), předsednictvem z funkce odvolán. S odůvodněním, e prý byl veden coby kandidát spolupráce s StB. I kdy se ji dříve vědělo a i nyní bylo lehce prokázáno, e lo o obvinění nesmyslné, rozhodnutí zůstalo v platnosti. Zklamaný a znechucený Alois Mach ze Strany zelených vystoupil. V radě krajské organizace Plzeňského kraje, kde o jeho nevinně dobře věděli, se mu navíc dostalo uráek a kodolibých naschválů od krajského předsedy zelených, jeho dlouholetého kolegy v SZ Miroslava Ryby. Ten byl sice stejně jako Mach dříve znám coby podporovatel J. Beránka, po pardubickém sjezdu ale včas otočil (Ryba si u nového vedení i na samotné kandidátce plhnul nejen bezprecedentní sprostotou k A. Machovi, ale i návrhem na vykrtnutí P. afaříka ze 2. místa kandidátky v Plzeňském kraji. Ačkoliv Rybův návrh sestával z pomluv a lí, co později potvrdila i Ústřední revizní komise SZ, bursíkovská větina Republikové rady si nenechala pomstu kritikovi řady vnitrostranických nepravostí ujít. M. Ryba se na plzeňské kandidátce posunul ze čtvrtého místa na třetí, jeho kamarád, exrepublikán Zdeněk Legát, z pátého na čtvrté...). Přihlíení ke spolupráci s StB či k příslunému podezření provádějí M. Bursík a spol. naprosto účelově. Milan Daniel, ochotný spolupracovník současné zelené vládnoucí garnitury a blízký přítel Petra Uhla, prokazatelně působil coby tajný spolupracovník StB (krycí jméno Rony), přesto byl donedávna členem Republikové rady a - to je ve vztahu k případu A. Macha obzvlátě povedené - nyní je volebním zmocněncem SZ v Pardubickém kraji. Znalci svazků StB z okruhu Petra Cibulky se domnívají, e Daniel v této funkci nedávno aplikoval estébáckou solidaritu, kdy dal jasně najevo, e by ignoroval rozhodnutí předsednictva Strany zelených o vykrtnutí Pavla Křivky, který je Cibulkovým okruhem označován také za spolupracovníka StB, z kandidátky. Předsednictvo pak v Křivkově případě rozhodlo alamounsky - předalo věc Republikové radě, a to s vědomím, e Křivka na kandidátce zůstane, nebo bylo jasné, e se Republiková rada do voleb nesejde. Pochybnost svého mravního profilu Daniel ve Straně zelených projevoval i tím, e předevím v době vnitrostranického pnutí publikoval o zelených coby nezávislý publicista např. v Lidových novinách a Hospodářských novinách velmi jednostranné články, v nich se neobtěoval veřejnosti sdělit, e je sám členem strany a dokonce jedním z velice přičinlivých aktérů onoho sporu. 1. 3. 2. Jeden metr na Křivku, druhý na Pavlicovou Případ Pavla Křivky, jeho podivínské názory v médiích silně pokodily zelené, ukazuje i na dalí případ několikerých zelených měřítek. Zatímco Křivka přes velmi závané problémy na kandidátce zůstal, Simona Pavlicová, je vedla v souladu s přijatými dohodami kampaň na své zvolení preferenčními hlasy, byla z kandidátky Moravskoslezského kraje exemplárně vykrtnuta za to, e média informovala o napadení svého pomocníka J. Blahuty manelem lídryně (takto přechylují sami zelení) moravskoslezských zelených Věry Jakubkové. Nejene byly postieni napadení, ale předsednictvo nedalo Pavlicové anci k obhajobě, rozhodlo tryskovou rychlostí a zcela jiným způsobem ne v závanějím případě Křivkově. Mediálně zkuení bursíkovci navíc velmi hrubě zneuili toho, e Pavlicová tvrdým postihem utrpěla psychický otřes (aby ne, krtli ji 14 dní před volbami a na kampaň prý padly úspory jejích rodičů...) a hráli s mladou enou nepěknou hru, která negativně ovlivnila její komunikaci s médii: tý den, co jí místopředseda těpánek diktoval omluvné dopisy předsednictvu, jí M. Bursík telefonicky vyhrooval vyloučením. 1. 4. Zvlátní reim zelených vyvolených Zapouzdření do politicko- klientelistických vazeb, to, jak umí přední zelení vyuívat výhody privilegované politické třídy, jasně ukázal i případ nedávného napadení Kateřiny Jacques. Po neomluvitelném útoku policisty se za Jacques neprodleně, jetě na policejní stanici, dostavila zástupkyně ombudsmana Anna abatová (zvládla to během cca dvou hodin, a z Brna). SZ ve svých tiskových zprávách a bohuel ani média tehdy neupozornily na to, e je Anna abatová enou dalího zeleného kandidáta Petra Uhla a e takovou pohotovost v případech anonymních postiených Anna abatová nevykazuje, nebylo tomu tak ani u veliké kauzy Czech Techu. Spojení Uhl - abatová média prostým občanům vyjevila a poté, co pičky zelených začaly trousit jména prezidentských kandidátů - abatová má být jedním z nich, co je zvlá u malé strany nejen překvapivý nepotismus, ale také známka vnitřní nedemokratičnosti SZ.Jména moných zelených kandidátů se toti členové SZ, a zdaleka nejen ti řadoví, dozvídají a z médií, stejně jako jména různých stranických expertů. 1. 5. Podivní experti a chapadélka Nejmarkantnějí případ experta, kterého objevili po boku M. Bursíka členové strany včetně funkcionářů a vedoucích stranických odborných sekcí a díky médiím, je Jaromír Soukup, jen je coby ředitel firmy Médea zároveň největím věřitelem strany. U to je samo o sobě pochybné, nic to ale není proti faktu, e velká část příjmů Soukupovy firmy plyne od ČEZu. Kadý, kdo se v české politice jen trochu vyzná, ví, co to znamená - k systémové zapouzdřenosti neparlamentní Strany zelených sotva můe existovat pádnějí důkaz. Zopakujme to: největím věřitelem českých zelených je firma finančně značně závislá na elektrárenské společnosti ČEZ. Také mediálně jsou zelení zaopatřeni velmi neobvykle. Jednak se prokázalo, e jim média nadrují obecně, jednak mají skrze mediálního poradce Petra těpánka (stejnojmenný bratranec člena předsednictva SZ) - ředitele firmy Economia Online ze skupiny Economia a. s. - mediální zakotvení z opravdu překvapivé strany. Zvlátní péče společnosti Economia, a. s., jde tak daleko, e se v jejích prostorách konají schůze Strany zelených!. Jakým způsobem se zelenými jedná poradce Petr těpánek, je pěkně vidět z jeho reakce na petici zhruba dvaceti členů poadující po vedení SZ dodrování vnitrostranických předpisů. těpánek ji označil pozoruhodnou ekonomistickou hantýrkou za interní záleitost provozu SZ. 1. 6. Bursík a Pávek - kamarádi do detě si musejí pomáhat Jinými ji bylo poukázáno na podivné společné dotačně-komerční zájmy Martina Bursíka a Petra Pávka, zeleného lídra Libereckého kraje, předvolebně nejnovopečenějího zeleného, ba moná celorepublikově nejpozdnějí stranické rychlokvaky letoní kampaně. Veřejnosti bohuel není známo, jak podivným způsobem se Pávek na 1. místo kandidátky dostal. Po dvou kolech primárních voleb byl toti jedničkou Miroslav Hudec. Bursíkovci ale tolik touili po Pávkovi, e navzdory primárním volbám místopředsedkyně pro média Damila Stehlíková rozesílala tiskové zprávy o tom, e se stal lídrem Petr Pávek! Snad to mělo ve straně, v ní se stále více podstatných informací dozvídají její členové z médií, představovat novou formu rozesílání instrukcí. Přesně v souladu s nimi pak do věci zasáhla bursíkovská větina Republikové rady - pořadí Hudce s Pávkem vyměnila, ale hlasováním, které proběhlo v rozporu s jednacím řádem Strany zelených. Zasvěcení dobře vědí, e procesní chyby Bursík, těpánek, Uhl a spol. jinak nedělají. Dalímu hlasování předeel Miroslav Hudec, znechucený podivnými tanečky, a první místo Pávkovi přenechal. Moná tím ale chtěl předejít větím problémům - aby nenásledoval např. osud kandidáta ze druhého místa v Plzeňském kraji, vykrtnutého na základě čirých pomluv (viz té níe 3. 3.). 2. mýtus: Martin Bursík sjednotil Stranu zelených Tento moná nejčastějí sebechvalný výrok Martina Bursíka média také mechanicky opakují. koda. Ve skutečnosti se toti ze SZ velké, v ní měli místo jak radikálnějí ekologové a lidé lpějící na dodrování určitých etických standardů, tak pragmatici a politicky nepříli vyhranění lidé hlavně z řad tzv. starozelených, stala odchodem prvně jmenovaných dvou skupin malá Strana zelených. Nejde tu tolik o počet členů (také zde Martin Bursík veřejnost, jak ji víme z úvodu, klame), ale o kálu politických postojů a osobností coby garantů čestné politiky. Dnení SZ ovládají pragmatici a větina členů nedbá na poválivosti, které se k nim pojí. Stále více členů SZ je bohuel rostoucí měrou paralyzováno co do postojů k různým nepravostem - pomylením dostat se do parlamentu. Férové jednání, zásady slunosti i respekt dokonce k vlastním stranickým předpisům (!) - na kandidátkách se krtalo v rozporu s normami SZ - jdou za takové situace stranou. Případný úspěch současné SZ zmíněné nepravosti posvětí přímo úměrně získaným procentům ; heslo účel světí prostředky bude zelené tím spíe ovládat i ve velké politice. Strana zelených - natěstí - není sjednocena za Bursíkem úplně , svědčí o tom i ji zmiňovaná nedávná petice - stínost na četné prohřeky vedení SZ proti pravidlům SZ i vlastním slibům. O její vánosti svědčí i fakt, e dopis podepsali v minulosti tak protikladní členové SZ jako Petr Uhl a Jan Korytář (srov. uráející dopis P.Uhla o J. Korytářovi, předsedovi SZ v Libereckém kraji, rozeslaný vnitrostranickým mailovým fórem na stovky adres). Na druhou stranu byla petice, by krotká a nijak nezpochybňující loajalitu signatářů, ihned poté, co pronikla na veřejnost, svými autory na nátlak vedení nepochopitelně oputěna. Signatáři zbytečnou přísahou věrnosti dovolili M. Bursíkovi obratně převrátit smysl oprávněné a velmi mírně formulované kritiky ve znamení demokratičnosti SZ. Také zde ale Martin Bursík českou veřejnost klamal: zatímco médiím tvrdil, e jde o projev vítané vnitrostranické demokracie, vnitrostranickým mailem signatáře okřikl a zesměnil je coby lidi, kteří si nevidí na pičku vlastního nosu. e si to předevím dotyční kandidáti a funkcionáři včetně dost háklivých person typu Petra Uhla či Jana Korytáře nechali líbit, to je zpráva, která o dnení SZ vypovídá velmi mnoho. Česká veřejnost by měla vědět, e Strana zelených zdaleka nebude stát jednotně za Bursíkem , stane-li se monou jím ohlaovaná koalice SZ s ODS. Zatím sebevědomá Bursíkova prohláení o tom, jak on zasedne za jednací stůl a bude za SZ domlouvat koalice, zpochybnil Petr Uhl (jde o první zjevnějí známku rozkolu mezi někdejími partnery ve pinavé vnitrostranické práci - viz jejich společnou snahu kodit vlasní straně volbách do Evropského parlamentu). Posuďte jejich e-maily dokazující zmíněné pnutí. O víkendu se dokonce objevila frakce evidentně tíhnoucí ke spolupráci s ČSSD (viz www.frakce.cz ). Po volbách se jistě objeví více obdobných a hlavně kvalitnějích hlasů. 3. mýtus: Strana zelených je jiná, lepí ne parlamentní strany 3. 1. Jak by mohla být jiná, kdy je v ní tolik politických turistů, včetně pravicových i levicových extremistů? Níe je uveden seznam vybraných zelených politických turistů - výčet dosavadních politických stran některých zelených. Není úplný ; např. u starích členů nemám informace o předlistopadovém období. V zelené tabulce politického turismu vede - jak se na pravého předsedu sluí - s náskokem Martin Bursík. Martin Bursík : OF, Svobodní demokraté, KDU-ČSL, SZ. Ivan Dejmal : OF, ODA, KDU-ČSL, SZ Petr Pávek : ODA, Strana pro otevřenou společnost (dále SOS), SZ - členem SZ se stal a na jaře letoního roku. Je mediálně známý, avak nikoliv zelený. Jak pochybnou cestou se P. Pávek dostal na čelo kandidátky, jsme uvedli v části 1.6. Eva Tylová : jetě v roce 2004 kandidovala v čele strany SOS do Evropského parlamentu s veřejnou podporou některých členů SZ - celorepublikově získala pouhých najít 5413 hlasů (0, 23 %), a tak na podzim 2004 přesedla do rychleji jedoucí SZ (ta ve volbách do Evropského parlamentu s lídrem J. Patočkou dostala navzdory zmíněné kampani části členů SZ proti vlastní straně 73 932 hlasů (3, 16%). Petr těpánek: SOS, SZ. Bývalí extremisté Robert Gruzovský : Sládkovi republikáni (funkcionář Republikánské mládee). Gruzovský poté, co se informace o jeho republikánství objevily v tisku (Týden), ve straně livě tvrdil, e prý byl jen řadovým členem SPR-RSČ. Přestoe lhal, dostal podporu M. Bursíka a P. Uhla. Ke Gruzovského členství v SPR-RSČ také viz články. Zdeněk Legát : Sládkovi republikáni (dlouholetý krajský předseda republikánů v Plzeňském kraji!, Sládkovu stranu opustil nedobrovolně a dodnes se za své členství nestydí. Ani tato Legátova troufalost svědčící o politické citlivosti troglodyta a zelenosti hnědých koil jej nestála čtvrté místo na kandidátce Strany zelených v Plzeňském kraji. K Legátově členství v SPR-RSČ viz následující články Petr Uhl: Hnutí revoluční mládee (Uhl byl trockistou), OF, Levá alternativa, SZ. V SZ je skvěle vidět, jak se v lecčems stýkají opačné extrémy politického spektra: exlevičák Uhl přímluvami za Gruzovského tomuto expravičákovi udělil pardon za to, e se údajně podílel na demokratizaci strany. Ve skutečnosti lo o tvrdý mocenský boj a Gruzovský sklidil odměnu za to, e se včas připojil k té správné straně. Po pardubickém sjezdu se větina oblíbených cílů pro Uhlovy útoky stáhla do ústraní nebo ze strany odela. Petr Uhl je ovem nadále nesoudný i nestoudný: v SZ na potkání udílí kázání o slunosti, demokracii i kladech liberalismu. Kadého, kdo mu připomene jeho nečestné jednání uvnitř SZ a rozpor s hlásanými hodnotami, Uhl zavalí upovídanou, zmatenou a hlavně silně účelovou sebeobranou a zpravidla neopomene ani vyhroovat alobami. 3. 2. Absence základních demokratických návyků Strana zelených proklamuje mezi svými politickými hodnotami boj proti korupci, transparentnost atd. - ale její přední funkcionáři se proti tému hrubě prohřeují uvnitř strany. 3.2.1. Více funkcí pro ochotné Kdy se předseda Ústřední revizní komise (ÚRK) Petr Hrdina, jeho poválivé kousky jsme ji vzpomněli v oddíle 1. 2. a jiné líčíme v kapitolce 3. 3., hodlal stát hlavním volebním manaerem strany, nenapadlo ani jeho, ani předsednictvo strany (PSZ), aby předtím, ne vstoupí do konkursu o dané místo, sloil svou funkci v ÚRK. Vdy má z jejího titulu být nezávislý a mj. má za úkol kontrolovat PSZ. Vstoupit s předsednictvem do pracovního poměru a tedy stavu podřízenosti vůči PSZ je fundamentálně pochybné, jak ale uvedeno, ani Hrdinovi, ani PSZ to nedocházelo. A poté, co na nepravost upozornil místopředseda Republikové rady Martin Mach, Hrdina po krátkém oívání výkon předsedy ÚRK alespoň pozastavil. Předsednictvo by sotva nalezlo na danou funkci ochotnějího spolupracovníka. 3.2.2. Máslo na hlavě - vhodný prostředek k namazání stranického kariérního postupu Vít Červenka, dnení manaer hlavní kanceláře Strany zelených, byl před volbami do Evropského parlamentu praským volebním manaerem. Jako takový nevyúčtoval částku 20-30 000 Kč, tedy polovinu ze skromných prostředků přidělených tehdy na kampaň z centra. Přestoe byl případ řeen na radě krajské organizace i různých konferencích a nakonec i podán krajské revizní komisi, dodnes za podivných okolností nebyl vyjasněn. U revizní komise, obsazené Červenkovými kamarády, leel případ neřeen celý rok (!), během něho Červenka získával s podporou bursíkovců různé funkce v praské SZ. Kdy se na dvě jednání revizní komise mající věc řeit dostavil předkladatel podnětu (a na to první i svědek), nepřiel Červenka. Poté - to u jej předsednictvo zaměstnalo jako vedoucího hlavní kanceláře a Republiková rada odmítla návrh na odloení tohoto rozhodnutí a po vyjasnění Červenkova případu - se nad případem konečně revizní komise sela. Nepozvala ale ani předkladatele, ani jím navrhované svědky a nevyádala si z hlavní kanceláře navrený hlavní důkaz - a případ hodila pod stůl. Červenka na toto jednání kupodivu přiel - a tak má být z obliga... Současné vedení nemá ádný problém se spoluprací s tímto člověkem a netrvá na vyjasnění jeho případu: vdy v roce 2004 kandidoval za SZ do Evropského parlamentu Jakub Patočka a dnení přední zelení se mohli přetrhnout, aby jeho ance - ance vlastní strany - sníili na minimum. Co z toho plyne: Červenkův případ stejně jako dříve zmíněný postup obdobně avansírujícího exrepublikána Gruzovského ukazuje, e ve stranické politice se dá s máslem na hlavě dojít daleko - ti, kteří tyto máslaře řídí, pouívají a vyuívají, dobře vědí, e ochotnějí spolupracovníky lze sotva najít. Jen si prosím nenechme nakukat, e je Strana zelených je jiná, lepí ne parlamentní strany. 3. 3. Ústřední revizní komise coby pokračování politiky jinými prostředky Bursíkovská garnitura, to nejsou ádní zelení chaoti, jak se snad ten či onen obával u garnitury beránkovské - ta nová ví, jak vzít politiku za ten pravý konec (platí ostatně i o koaličních chutích k holportu SZ s ODS). Jan Lata, asistent ústavního soudce a agilní pomocník M. Bursíka na cestě k moci ve Straně zelených, se nesoustředí jen na přísluné ovlivňování stranické Ústřední revizní komise, jí je dlouhodobým členem. Ta se hlavně jeho přičiněním stala orgánem, který ani vzdáleně nejedná v souladu s obecnými právními principy, ba u se to ani nesnaí předstírat. Např. o podnětech, které by mohly skončit pro bursíkovskou skupinu nějak nemile, prostě celé měsíce nejedná, v opačných případech vak zvládne metodou per rollam (telefonicky či mailem - tedy bez zasedání) cokoliv a kdykoliv. Jak zmíněno v části 1. 3. 1., v Plzeňském kraji byl ze druhého místa vykrtnut kandidát na návrh, který sice ÚRK přes různé své obstrukce nakonec označila za nepodloený a zavádějící , odmítla ale zruit rozhodnutí, které padlo na jeho základě (ádný jiný návrh na vykrtnutí plzeňské dvojky nepadl, věc bude mít soudní dohru - (viz Týden). Jiná členka ÚRK, E. Tylová, mimochodem sama lídr kandidátky v Plzeňském kraji, se přičinila o to, aby toto rozhodnutí ÚRK dávající za pravdu vykrtnutému kandidátovi, jeho vnímala jako potenciální ohroení na své cestě do parlamentu (preferenční hlasy), zmizelo z webu SZ. Zde je dotyčný e-mail Evy Tylové, z něho jako první citoval časopis Týden. 3. 4. K zelené demokracii hlasováním podle lístečků - dle stranické hantýrky podle not Asistent ústavního soudce Jan Lata předvedl jinou, slunou politiku také svými proslulými instrukcemi jak hlasovat, je rozesílal e-mailem. To od něho coby od člena Ústřední revizní komise, od něho se očekává analogické zachovávání zásad soudcovské nezávislosti, nebylo pěkné. Bude-li se někdy chtít právník Lata stát soudcem, jistě by se měla vzít v potaz tato jeho pozoruhodná veřejná činnost a jeho chápání obecných právních zásad. Jiný agilní pomocník, ba spíe pomahač M. Bursíka a P. Uhla, Jan Wünsch, se narozdíl od schopnějího Laty kromě nabízení lístečků se jmény před volbou do Republikové rady na pardubickém sjezdu v září 2005 (se slovy: chce noty?) smutně proslavil i tím, e nedlouho před sjezdem na schůzi základní organizace SZ v Praze 7 uhodil do tváře těhotnou enu. Nejene poté nevystoupil ze Strany zelených ani z ní nebyl vyloučen (jak si přáli beránkovci), ale jeho případ se snaili zlehčovat například Petr Hrdina a Petr Uhl. Od Hrdiny to bylo obzvlá pikantní, jeliko jednak byl očitým svědkem incidentu, jednak byl předsedou Ústřední revizní komise, je by Wünschův případ řeila. 3. 5. Poruování vlastních předpisů Zcela nehorázné poruování jak předpisů Strany zelených, tak vlastních slibů vyhlaovaných během vnitrostranického zápasu o moc, předvedlo bursíkovské vedení SZ například při přijímání nového znaku a při přípravě a schvalování volebního programu. Nový znak přijala v rozporu se stanovami místo sjezdu Republiková rada - osloven byl jediný tvůrce a členové vybírali z jediného návrhu. Dostanou-li se čelní zelení do přísluných úřadů, dozajista jim skvěle půjde přidělování zakázek bez výběrového řízení. Navrený volební program poslalo předsednictvo strany členům Republikové rady místo třídenní lhůty jen s denním předstihem (M. Bursík přesto drze tvrdil, e třídenní lhůta byla zachována - před sobotním jednáním byl koncept odeslán krátce před čtvrteční půlnocí). Za účelem přijetí toho návrhu prosadila bursíkovská větina zvlátní jednací řád pouze pro danou věc, který z jednání Republikové rady učinil naprostou fraku, jakousi simulaci demokratické tvorby vůle. Ostatně změna pravidel za hry je obvyklou metodou bursíkovců - řád vnitrostranických primárních voleb měnili a během posledního z jeho tří kol. Návrh volebního programu předloený Republikové radě byl torzovitý a plný chyb ; připomínky, které stačily navzdory speciálnímu jednacímu řádu zaznít, nebyly vypořádány. Přesto Bursík prosadil schválení nehotového textu - kvůli slibu médiím. Právo k následným libovolným změnám si pro sebe v rozporu se stanovami vyhradilo předsednictvo. Dva členové RR, kteří s tak frapantním poruováním stanov a proměnou RR coby nejvyího orgánu strany (v období mezi sjezdy) ve skupinu hlupáčků nesouhlasili, div nebyli bursíkovými ochotnými pomahači zlynčování. Agilní Petr Uhl je za trest pohnal před Ústřední revizní komisi a ádal pro ně stranické potrestání. 3. 6. Cenzura vnitrostranické komunikace Jak bylo uvedeno výe, etické apely a zdůrazňování otevřenosti vnitrostranické komunikace patřily k hlavním heslům, které M. Bursík a spol. hlásali na cestě k moci v SZ. Po jejím převzetí se chovají daleko hůře ne beránkovské vedení: členům nejsou zasílány zápisy z jednání stranických orgánů (nebo a po opakovaných urgencích) a nejsou dostupné na webu SZ. Velmi výmluvnou skutečností je, e tam jsou dnes ze zápisů v drtivé větině jen ty z beránkovské éry - a to se Beránkově vedení vyčítala uzavřenost atd. Poté, co byl před týdnem vnitrostranickými e-mailovými diskusními rozesílači, tzv. Besedami (praskou a celorepublikovou, obě nejsou právně v drení SZ, ale čtenářům ji dobře známého Petra Hrdiny, který si s nimi proto můe dělat - a také dělá - co chce) poslán dopis uvádějící znepokojivá fakta o majetkových kauzách M. Bursíka, začal P. Hrdina a jeho spolupracovníci Besedy tzv. moderovat - tedy cenzurovat. Viz k tomu výmluvnou výměnu názorů, která dokládá i jiné manipulace, dokonce s e-mailovými adresami členů s doménou zeleni.cz! 4. mýtus: Strana zelených a její politici přináejí jiný styl, jsou nekonfliktní Jedním z největích současných předvolebních omylů - jde mj. o důsledek selhání médií - spočívá v tom, e se zelení jeví být (hlavně narozdíl od ODS a ČSSD, je proti sobě s blíícími se volbami vystupují stále více konfrontačně) stranou, která je věcná a nekonfliktní. Toté jako by mělo platit, zvlá při dnení personalizaci politiky, o lídrech zmíněných stran. Opět je to věc, kterou s úspěchem íří samotný M. Bursík, opět lze najít z vnitrostranických dějů řadu případů, které tento mediální obraz přesvědčivě vyvracejí. Způsob, jakým bursíkovci na své cestě k moci napadali a difamovali Jakuba Patočku, Jana Beránka a jeho spolupracovníky (včetně těch, kteří pouze hlasovali pro beránkovsko-patočkovskou zelenou linii), je jednou z nejodpornějích epizod české polistopadové politiky. Hlavně členové dneního předsednictva SZ a Petr Uhl mají z té doby ruce i ústa pořadně od bláta a sotva se ho kdy zbaví. Prostřednictvím Britských listů se na oné pinavé práci velmi aktivně podílel Pavel Pečínka - jak uvedeno, někdy přítě se k tomu vrátím. Česká veřejnost by měla alespoň vědět, e J. Patočka byl hlavním architektem převzetí a proměny dříve značně pochybné Strany zelených a e J. Beránek za cenu obrovského vypětí, navzdory vlastní obtíné finanční situaci, Stranu zelených po dva roky zachraňoval před hrozící exekucí. Kromě Jana Beránka a Jakuba Patočky v dnení Straně zelených nejsou - nebo v ní nebudou dlouho - osobnosti jako například Olga Lomová, Milan Smr, Tomá Toička či Neela Winkelmannová-Heyrovská (ta je stejně jako Jan Beránek údajně stále - ale jen nominálně - členkou SZ). Proč asi? Zadluenost Strany zelených byla do značné míry způsobena lidmi, o ně se na své cestě k převzetí moci opřeli bursíkovci. To samé platí o Bursíkových moravskoslezských spojencích kolem Evy Holubové, jich se pak horko těko zbavoval při konečném utváření kandidátek. Ostatně dění kolem nedávno vzniklé tzv. levicové frakce patří k tému procesu - beránkovci na problematičnost některých moravskoslezských zelených upozorňovali včas. 4. 1. Pořádně tvrdí a neféroví hráči Výe u bylo zmíněno mnoho příkladů neférového chování M. Bursíka a spol. Hlavně Martin Bursík a Petr těpánek nejsou ani zdaleka těmi rychloípáky, jak se prezentují v kampani. Martin Bursík podle tvrzení Simony Pavlicové této vykrtnuté kandidátce v telefonu kromě vyhrůek i nadával (svědectví údajného svědka rozhovoru - Samuela Kapara - nelze brát váně, je to Bursíkův asistent). Petr těpánek, mj. vemoně brojící proti korupci a za transparentnost finančních zdrojů politků, na jedné schůzi zelených nadával spolustraníkovi do zmrdů poté, co se ho dotyčný před jeho kandidaturou na předsedu SZ (tehdy v září 2004 těpánek neuspěl) zeptal na původ peněz, za které si pořídil nákladný rodinný dům v praském Podolí. Onen vulgarismus se v SZ porůznu slýchá či čítá (například ve formě zm..) také od Jana Wünsche či Petra Uhla. Petr těpánek bývá na sjezdech a konferencích, které mohou být nějak komplikované, volen do jejich pracovního předsednictva. Také v jiných sjezdových komisích dokáe neobyčejně obratně zneuívat bílých míst stanov a jednacích řádů či pouhé nezkuenosti nebo zaváhání delegátů. V paměti mnohých praských zelených je hluboce zapsána dlouhá a trapná scéna, jak těpánek z titulu předsedajícího jedné krajské konference brutálně a s arogantní výsměností bere slovo jedné postarí člence, je by mohla být jeho matkou. 4. 2. Pořádně tvrdé a neférové hráčky Strana zelených tvrdí české veřejnosti, jak je zapotřebí zvýit podíl en v české politice - e prý to zlepí komunikaci, utlumí konfliktnost atd. Sama se chlubí, e zelení nabízí na kandidátkách hodně en. Veřejnost bohuel neví, e na tristním stavu vnitrostranické demokracie v SZ (viz kapitolu 3. 1.) mají velký podíl také přední zelené političky a kandidátky, předevím členky předsednictva Damila Stehlíková a Dana Kuchtová. Dokonce co do účelové (ne)komunikace a různých politických licoměrností v mnohém předčí své muské spolupracovníky Bursíka a těpánka. Více o tom a s dalími příklady někdy přítě. Patrik Veselý, VeselyPatrik(at)seznam.cz |