Fatální zhouba demokracie Česka nehrozí jen od exponentů bývalého komunistického zřízení před rokem 1989, ale i od exponentů z řad disidentů a Charty 77 :-( Nejen Svatopluk Karásek, bývalý disident, účastník Undergroundu, Chartista a kněz, ale i dalí se chovají zcela jinak ne před rokem 1989, kdy byli údajně v opozici. Buď před rokem 1989 lhali a říkali a dělali něco jiného ne bylo jejich přesvědčením a prezentací, nebo dnes otočili o 180 stupňů. Zrůdná se zdá realita, e před 1989 bylo ve jinak a ve skutečnosti byli jiní a dnes je tomu zrovna tak :-(
Důleitá
zpráva! Kdo je nový éf Úřadu vlády? Kdo
je bývalý disident Ing.
Ale ulc?!
Ahoj
Jirko,
Krátce
po 17. listopadu 89 jsem za dramatických okolností zachránil před
zničením mnoství dokumentů, které prokazovaly spolupráci přerovských
a dalích občanů s StB. Mezi těmito dokumenty se např.
nacházely důkazy o spolupráci notářky JUDr. Evy Koíkové roz.
Dutkové nar. 31.10.1953 s přerovskou StB. K těmto dokumntům se po
čase dostala přerovská notářka JUDr. Jitka Palacká, která byla v 80
letech předmětem zájmu StB a to z toho důvodu, e její bratr
emigroval do Francie. JUDr. Jitka Palacká se obrátila na Ministerstvo
vnitra ČR s dotazem zda byla sledována StB a kdo se na tom podílel.
Za Ministerstvo vnitra odpověděl Ing. Ale ulc
s tím, e ádný důkaz o sledování StB nemají. JUDr. Jitka
Palacká se nenechala odbýt a tentokrát napsala, e má důkazy o tom,
e byla sledována agentkou StB JUDr. Evou Koíkovou a e tato
agentka měla kr. jméno "Kája" a byla vedena pod č. 862 305.
Na to Ing. Ale ulc jako zástupce ředitele
odboru podráděně reagoval dopisem ze dne 4.3.1998 pod č.j.
SP-11206/LU-Sv-97. V tomto dopise Ing. Ale ulc v podstatě sděluje,
e nic nesdělí a dále vyhrouje, e informace, které JUDr. Jitka
Palacká obdrela byly získány neoprávněně - upozorňuje na § 178
trestního zákona a tak dále. Ing.Ale ulc v závěru svého
dopisu upozorňuje, e k osobě JUDr. Eva Koíková bylo rozhodnutím
Městského soudu v Praze č.320 91/92-21 ze dne 5. listopadu 1992
řečeno, e s StB nespolupracovala (co je nehoráznost) K tomu není co
říct. Tady Ing. ulc jednoznačně kryl
spolupráci s StB! Ty důkazy jsem viděl a svazek také včetně
závazku o spolupráci. Tak tedy Jirko nedělej si ádné iluze o Ing.
Alei ulcovi, který byl vybrán na místo po komunistickém esenbákovi
Přibylovi. To, e Ing. ulce nám představují jako chartistu je pouze
hra na lidi. Pokud můe, tak upozorni veřejnost a uveď mne jako
svědka. Dne 16.3.1998 jsem Ing. ulcovi poslal poměrně ostrý dopis,
kde jsem ho v podstatě upozornil na to, e v tomto a i v dalích
konkrétních případech kryje estébácké zločiny. Tento dopis a dalí
důkazy o spolupráci jmenované mám a jsem ochoten je v případě potřeby
předloit. Co to tedy znamená? e místo jednoho
Přibyla přiel jiný Přibyl.
Ahoj
Vladimír.
"Spolecnost
slusnych krajanu" zada okamzitou rezignaci predsedy vlady
Stanislava Grosse, ministra vnitra Bublana, dale zadame Evangelickou
cirkev aby vyloucila ze svych rad Svatopluka Karaska, ktery se
dopustil spolecne s dalsimi cleny US zrady na ceskem narode pri
hlasovani o duvere vlade.
Navrhujeme
aby kazdy patek se konaly demonstrace na Vaclavskem namesti proti
fasizaci Ceske republiky, ktere by vyvrcholily pri prilezitosti 17.
listopadu svrhnutim vlady a vyhlasenim novych voleb. Uz toho bylo
dost !!!
Jiri
Vanek
PS:
Vazeni obcane, tady vidite proc bolsevicti zlocinci se snazi aby soud
s Vladimirem Hucinem byl neverejny.
http://www.freewebs.com/vanek/index.htm
www.hucin.com
23.
srpna 2004
Vichni
Grossovi esenbáci
Miroslav
Korecký
"Nedůstojným
způsobem kryjete ty, kteří vládli represivními slokami ČSSR do
listopadu 1989," vytýkal nadějný politik ČSSD Stanislav Gross v
roce 1995 Janu Rumlovi, e drí na vnitru estébáky. O devět let
později dosadil premiér Gross do čela úřadu vlády velitele roty
esenbáckých mlátiček. Obrat je to jen zdánlivý: u v polovině
devadesátých let postavil Gross na lidech tohoto zrna svou
kariéru.
Kdy se před volbami v červnu 1996 loučili na
poslední schůzi sněmovního branně-bezpečnostního výboru jeho členové,
vysekl poslanec ODA Oldřich Kuílek stoupající hvězdě ČSSD Stanislavu
Grossovi poklonu přímo prorockou: "Pane kolego, před vámi je
jistě velká budoucnost, ale dával bych si na vaem místě lepí pozor
na výběr lidí, kterým nasloucháte." Nebylo to jen plané
mentorování mue o generaci starího. Za čtyři roky ve výboru, roky
pro dalí Grossovu kariéru zcela zásadní, získala stejný pocit řada
dalích poslaneckých kolegů.
Toho léta u bezpečnostního experta a
éfa poslaneckého klubu ČSSD nikdo nepodceňoval. Daleko byl ale jetě
čas, kdy si jako ministr vnitra vybere za náměstka předlistopadového
bachaře Petra Ibla, za éfa inspekce na vnitru vyetřovatele
demonstrantů z Palachova týdne Miroslava Borníka či kdy bude jinému
bývalému dozorci, posléze náměstkovi policejního prezidenta Václavu
Jakubíkovi tolerovat, e nemá bezpečnostní prověrku. Anebo dokonce
kdy jako premiér protlačí na éfa vládního úřadu velitele z
pohotovostního pluku SNB Pavla Přibyla a přes masové protesty
veřejnosti ho bude ve funkci dret tak dlouho, ne on sám
odstoupí.
Vnitrákem snadno a rychle
Kdy
Stanislav Gross v roce 1992 poprvé překročil práh parlamentu, byl
politická tabula rasa. Po elezničářské průmyslovce měl nejblíe k
dopravě, v útlém estnáctičlenném klubu ČSSD na něj ale zbyla
bezpečnostní problematika. Rok a půl se v neznámé brani
"rozkoukával" a sháněl kontakty. Nástupem roku 1994 se
rozjel. Spustil smr interpelací na odesáckého ministra vnitra Jana
Rumla, jejich závěr byl tradiční: ministr by měl odstoupit.
Na
Grossových vystoupeních bylo nejzajímavějí, kolika informacemi
disponoval. Přesně věděl, ke kterým vnitráckým dokumentům se dostal
Viktor Koený, jaké pokyny dal ministr své inspekci v případě
vyetřování obchodníků s mercedesy bratrů Helbigových či co dělal
Rumlův bratr Jiří, tehdy rovně vysoký úředník ministerstva, na
několika výjezdech do Turecka. Poslancům se nejednou zdálo, e Gross
ví o dění na vnitru víc ne sám ministr; toté platilo pro tajné
sluby. "My jsme měli informace přímo od Rumla. Gross byl jako
opozičník od tohoto zdroje odříznut, ale měl jich paradoxně víc ne
my," vzpomíná člen branně-bezpečnostního výboru Jan Klas (ODS).
Podobné to bylo s Grossovými návrhy, co dělat v resortu vnitra. "Byly
to mnohdy tak zasvěcené a detailní věci, e to nemohlo být jen z jeho
hlavy," tvrdí tehdejí éf výboru z ODA Vladimír uman.
Právě
tehdy si Gross utvořil první kostru kontaktů na lidi v bezpečnostní
sféře. V době velkých čistek na ministerstvu vnitra se ostatně zdroje
nabízely prakticky samy. Za několik let v čele úřadu stihl Ruml jen
na nejvyích místech vyměnit čtyři policejní prezidenty a čtyři éfy
inspekce, z niích pater vyházel bezmála osm tisíc bývalých
estébáků.
Kanály a stoky
Nejcennějím zdrojem
informací o dění v resortu se pro Grosse stala skupina proputěných
ředitelů inspekce, která dohlíí na aktivity celého vnitra. Bývalého
disidenta Mikuláe Tomina vyhodil Ruml v březnu 1993 za to, e bez
jeho vědomí informoval poslance o problémech na úřadě. Mue se
zálibou ve spikleneckých teoriích Gross záhy zaměstnal v parlamentu
jako svého poradce. Volněji spolupracoval také s dalími dvěma
proputěnými řediteli, Borisem teflem a Josefem Kolajou: společně
třeba na podzim 1994 podali alobu na Rumla za případ bratří Helbigů.
Pouze u posledního proputěného éfa inspekce Vladimíra Nechanického
Gross a jeho lidé nepochodili: "Kdy jsem z funkce odcházel,
vyptávali se, zda jsem si něco odnesl. Kdy jsem jim řekl, e nemám
ádné zajímavosti, které by mohly ohrozit postavení Jana Rumla, byli
velmi zklamáni."
Grossův informační kanál nebyl v té době
tajemstvím. Jeden z poslancových útoků na Rumla komentovalo
ministerstvo vnitra oficiálně slovy: "Informace je nepochybně
dílem neúspěných ředitelů Inspekce MV, kteří byli proputěni."
Stejně proslulý byl ale ve stejnou dobu Gross i tím, jak lovil o
několik pater níe informace původu velmi nejistého. "Byly to
polopravdy, klasická estébácká schémata i spiklenecké a pavlačové
drby. Různí vyhozenci a ublíenci je tehdy nabízeli mnoha politikům,
ale málokdo jim tak ochotně jako Gross skákal na pek," vzpomíná
kolega z bezpečnostního výboru Oldřich Kuílek. Sám Gross třeba u
jedné interpelace, v ní se objevila řada nesmyslů, přiznal, e jejím
základem byl jen anonymní dopis.
Jak přesně vypadala v polovině
devadesátých let struktura jeho spolupracovníků, zdrojů a
naeptavačů, je těké rekonstruovat. "On své zdroje vdycky
přísně tajil. Kdy ale za mnou přiel třeba bývalý agent StB Václav
Wallis nebo jiní lidé tohoto typu, posílal jsem je automaticky za
Grossem. Já na to aludek neměl, on ano," vzpomíná bývalý
funkcionář ČSSD Jozef Wagner.
Směsice relativně ctihodných
osobností a starých struktur v Grossově okolí a malá schopnost
oddělovat pravdu od nesmyslů začaly nést ovoce. V roce 1996 se Gross
stal aktérem jedné z největích blamáí polistopadové éry, pověstného
Zemanova kufříku. Fascikl edesáti stran falených dokumentů, které
měly dokázat propojení vnitra s kontrarozvědkou a nezákonné sledování
politiků, získal tehdejí éf ČSSD Zeman z poloviny právě od Grosse.
Jemu je prostřednictvím zmíněného Tomina předali bývalý redaktor
Necenzurovaných novin a mu s hojnými kontakty v tajných slubách
Luděk iák a sedmkrát soudně trestaný recidivista Milo Demeter.
Aféra, která si podle počátečních prohláení politiků ČSSD neměla v
ničem zadat s americkou Watergate, rychle splaskla a strana z ní
odela s ostudou.
Rudý personalista
Gross stejně
jako Zeman aféru s kufříkem ustál. Nezměnil ani okruh svých
spolupracovníků, ani styl práce. Díky nim ostatně mohl být u několik
let úhlavním a dobře vybaveným nepřítelem Rumla. To imponovalo
Zemanovi a ladilo s heslem "jít vládě po krku". Gross byl
na spolupráci s lidmi s různými kraloupy v ivotopise závislý; lo o
jeho munici v dlouholetém zápase s bývalým náměstkem éfa federální
kontrarozvědky a někdejím disidentem Jaroslavem Batou o to, kdo
bude stranickou jedničkou na poli bezpečnosti.
V soupeření s muem
s mnoha kontakty v bezpečnostních slokách měl Gross několik výhod.
Na rozdíl od solitéra Baty získal v ČSSD slunou podporu, hlavně ale
neměl zábrany při výběru spolupracovníků. "Kdo dělal za
komunistů bachaře, nemůe mít mou důvěru," řekl třeba Bata o
éfovi bezpečnostní komise ČSSD Petru Iblovi. Gross si naopak z tého
mue udělal parlamentního poradce a po nástupu do čela vnitra v dubnu
2000 ho jmenoval prvním náměstkem. Také způsob seznámení obou muů je
příznačný: Ibla Grossovi doporučil dnení náměstek praského
primátora Petr Hulínský. Ten se v polovině devadesátých let jako éf
soukromé bezpečnostní agentury zapletl do skandálu s mrtvými duemi v
ČSSD, Gross ho ale podrel.
Splácení dluhů Grossův vzestup na
ebříčku moci byl okamikem splácení dluhů. Od vech, kterým dal po
jejich minulém zakolísání za věrné sluby druhou anci, mohl očekávat
maximální loajalitu. Po nástupu na vnitro sice nezahájil plonou
čistku, postupně ale kádr podstatně obměnil svými lidmi. Mezi nimi
byla i v minulých dvou týdnech tolik kritizovaná "esenbácká
mlátička" z Palachova týdne Pavel Přibyl, tehdy v roli vrchního
ředitele ministrovy kanceláře, nebo dalí předlistopadový vězeňský
dozorce Václav Jakubík, který se stal náměstkem policejního
prezidenta. Od Jakubíka vede ke Grossovi zřejmá vazba přes Ibla: oba
bývalí přísluníci komunistických bezpečnostních struktur se znají u
z doby studií na Vysoké kole SNB.
Ne ke vem výměnám se přitom
Gross odhodlal. Třeba od nápadu jmenovat policejním prezidentem
Josefa Douchu, éfa kriminálky vyhozeného za Rumlových časů a mue s
podezřelými kontakty, nakonec raději upustil. Projevil ale
shovívavost k těm, kdo na vnitru přeili z předlistopadové éry. Na
bezpečnostním odboru tak třeba i po čtyřech letech Grossova
ministrování pracuje Zdeněk Vaíček, mu, který se podílel na
přípravě akce Norbert, podle ní se měly při ohroení reimu
internovat "politicky závadové osoby" ve speciálních
táborech. K těmto lidem přibyli do Grossova irího týmu dalí, třeba
bývalý éf Národního bezpečnostního úřadu Tomá Kadlec, kterého
prověrka BIS označila za jednoho z původců úniku informací
kontrarozvědky, či předlistopadový komunista, někdejí prokurátor
Miroslav Antl, jen byl po havárii v opilosti uklizen do lukrativní
funkce v Českém Telecomu.
kraloup jako pojistka
S
povýením ministra Grosse na premiéra přiel logický přesun jeho lidí
z vnitra, vedeného nyní bývalým disidentem Frantikem Bublanem, na
úřad vlády, jen zail příchod bývalých kádrů u za Zemana: do týmu
jeho lidí přili v roce 1998 třeba bývalý komunistický poslanec a éf
praského SSM Miroslav louf, tajemník KSČ na Praze 4 Karel Heřman
nebo éf brněnského SSM Libor Trubelík.
Prezident Václav Havel v
roce 2000, několik měsíců po Grossově nástupu na vnitro, reagoval na
jeho personální roády tím, e si ministra povolal na kobereček.
Sdělil mu, e je "zneklidněn sérií personálních změn a
aktivizací osob svázaných s bývalými poměry". Také dnení
prezident Václav Klaus nad jmenováním Přibyla éfem vládního úřadu
"velice kroutil hlavou" a vládní nádvoří minulé úterý
zaplnily stovky demonstrantů.
Premiér Gross ví ale své, proč
Přibyla drel do poslední chvíle. U kdy v roce 1995 interpelací
útočil na Rumla, e má na vnitru desítky bývalých estébáků v čele s
někdejím důstojníkem StB Janem Bělíčkem přímo v ministrově
předpokoji, dokázal Gross mistrně vystihnout, čím je vlastně pro
politika člověk se kraloupem z minulosti tak zajímavý: "Důvody
mohou být různé. Jeden z nich můe být ten, e je velice dobré mít na
důleitých místech lidi, na které lze kdykoli, kdy to bude zapotřebí,
něco vytáhnout."